Jak zůstat autentický? Sám k sobě a k okolí. Otázka, která konkrétně pro mne je poměrně hodně osobní a tak celé to dnešní téma trochu více zní niterností a odhalením toho, co velmi dlouho zůstávalo skryto. ️ Ale vzhledem k událostem posledního měsíce už není potřeba nic skrývat a je na čase jít s pravdou ven. Třeba se dozvím něco, co mě mile překvapí.
V dnešní moderní době je z mého úhlu pohledu velmi složité zůstat sám sebou. Každý z nás má svou hlubokou vnitřní potřebu být milován. Být milován okolím a lidmi, kteří jsou součástí našeho života. O to těžší je přiznat si, že ty podmínky nesplňujeme. Což je něco, čemu jsem osobně čelila po několik let. Jenže všechno je o úhlu pohledu a tak věřím a doufám, že si tento článek najde někoho, komu upraví pohled na věc. I pokud by to byl jen jeden člověk je úkol splněn.
Po většinu svého dospívání jsem čelila šikaně (nejsem jediná, je náš mnoho). Čelila jsem šikaně, která byla společensky ignorována autoritami, protože mě to zocelovalo do života. ✅ Tehdy jsem to ještě moc nechápala, jak mě může zocelit fakt, že jsem napadána za to, že jsem chytřejší nebo vynalézavější než zbytek mé třídy? Dnes už vidím světlo na konci tohoto tunelu.
Musela jsem projít procesem “probuzení” a vnitřní sebeakceptace, abych si přišla na to, že všechno se děje z určitého důvodu a že i tyto události mají své místo v mém životě.
Získala jsem tak zkušenost s tím, jak se cítí člověk, který je odmítán, zesměšňován, ponižován a fyzicky atakován svým okolím pro určitou odlišnost a neuniformovanost. Pomohlo mi to uvědomit si vlastí výjimečnost. ✨ A i přesto, že ta potřeba skrývat své pravé já u mě dlouhou dobu zůstávala, postupem času jsem začala odkrývat víc a víc ze sebe. Šokujícím zjištěním číslo jedna pro mne bylo, že je to všem ÚPLNĚ JEDNO! Protože reálně každý máme dost hodně problémů sám se sebou.
V žebříčku mých niterných životních hodnot se uvelebila upřímnost a laskavost sama k sobě. To jsou ty hlavní atributy toho, proč jsem se rozhodla vykašlat se na paralizující strach hodnocení okolí. S přibývajícím věkem si totiž člověk uvědomí, že “cizí” lidé nám životem pouze prochází. Rodina a přátelé zůstávají a ti jsou po většinou absolutně v míru s tím, kdo jsme. Proto mi nedává žádný smysl měnit sama sebe kvůli někomu, kdo se zastaví na měsíc nebo dva.
S pravověrností ♥️ sama k sobě jde ruku v ruce také pracovní maska. Jako delegátka jsem se deset let přetvařovala a tvrdila, že je v pořádku spousta věcí, které jsem ale vnitřně velmi odmítala.♀️ A buďme konkrétní.
Jako delegátka jsem měla silnou potřebu zavděčit se absolutně cizím lidem, kteří projížděli Krétou a za týden byli fuč. Dokonce se mi podařilo s několika málo z nich vytvořit tak důvěrný vztah, že jsme se potkávali i po sezóně v jejich přirozeném domácím prostředí. S delegaturou jsem skočila, protože už jsem nebyla schopná unést ten tlak na plnění potřeb, které mi přišly kulantně řečeno extravagantní.
Tyto potřeby měly přímou návaznost na ☝autenticitu v cestovním ruchu. Alespoň myslím.
Proč jedete na letní dovolenou na Krétu?
Protože je to Řecko❓
Protože je to nejnavštěvovanější ostrov, na kterém sluníčko ☀️vládne svou hřejivou rukou celé léto a ohřívá moře na velmi příjemnou teplotu vychladlého kafe❓
Protože je tu kopec ️historických budov, archeologických vykopávek a nejrůznějších svatostánků víry (v Řecku je víra stále doma a i když my Češi jsme občas jako chodící reklama na ateismus, Řekové to mají přesně opačně)❓
Protože řecká kuchyně plná zeleniny, mořských plodů, jehněčího a olivového oleje je jako balzám nejen pro chuťové pohárky, ale také pro duši❓
Protože řecká nátura si nás získá svou srdečností, pohostinností, přátelskostí a věčně nalepeným úsměvem na tváři❓
Protože Řekové se do ničeho nenechají nutit, čas ⏰ tu plyne pomaleji a ve větším klidu – je to prostě 100% relax❓
To jsou za mne alespoň ty základní aspekty řecké autenticity. Nebudu je teď doplňovat všemi reklamacemi a stížnostmi, které jsem v souvislosti s nimi slyšela a musela řešit. Od hlučných ♀️ krétských dětí, přes příliš teplou ️ vodu v bazénu, absenci stínu až po velké vlny uvnitř moře nebo příliš pomalou donášku jídla v taverně. Všechny mi vždy přišly malicherné a zbytečné. ♀️ Nicméně s poker face profesionála jsem je všechny “napravovala” k spokojenosti klienta.
K zamyšlení zůstává, jak být autentický ?
Právě těmi nejdůležitějšími měřítky autenticity je pro mne laskavost, pravdivost a srdečnost, které se ale vytrácí v potřebě místních kréťanů přizpůsobit se turistům, tak aby to pro ně bylo co nejpříjemnější a co nejvíce se cítili jako doma. Ale proč?
Řecko už má zákon podle kterého musí ve stravovacích zařízeních hrát v průběhu dne alespoň 50% řecké hudby.
Premiér Mitsotakis žádá obyvatele Santorini, aby nechodili přes sezónu příliš často ven, protože na ostrově se nedá hýbat. Osobně můžu říci, že i přesto, že žiju na Krétě, tak moje čtvrteční cesta do Rethymna byla očistec. Pohyb po městě, v těch úzkých krétských uličkách, hotová mission imposible. Otázka regulovanosti cestovního ruchu začíná vystrkovat růžky a já si dokážu představit svět, kde se bude regulovat kolik turistů vstoupí do města a kdo bude čekat před branami.
Otázkou tedy zůstává, jestli vůbec chceme nějakou autenticitu? Jestli chceme zažít na dovolené autentické Řecko, Chorvatsko, Španělsko či Itálii. Jestli jsme vůbec připraveni konzumovat cizí země takové jaké jsou? Se všemi jejich odlišnostmi. Pokud totiž odmítneme jejich autenticitu odmítáme tím i to, kým jsou. A to už mi zavání tak trošku cestováním ve stylu Potěmkinových vesniček.
Jak to máte vy?
Jste autentičtí?
Jste pravdiví sami k sobě?
Jak vnímáte autenticitu v cestovním ruchu?
