A vlastně jsem to tak odjakživa měla i já.

Cestování jsem milovala už jako malá holka. Vždycky mě lákalo dívat se za roh, poznávat jiná místa, jiný způsob života a možná i trochu hledat, jestli se dá žít jinak, než jak se kolem mě běžně žilo. A když jsem před třinácti lety začala svůj život pomalu přesouvat na Krétu, vůbec jsem netušila, co všechno tahle změna udělá nejen s mým každodenním režimem, ale hlavně s tím, jak začnu vnímat sama sebe, domov a místo, kam vlastně patřím.

Zvenku může život v zahraničí často vypadat jako pozlátko. Slunce, moře, svoboda, krásné fotky a pocit, že člověk prostě utekl do ráje. Jenže realita je mnohem vrstevnatější. Naučit se žít v jiné zemi není ani jednoduché, ani samozřejmé. Člověk se musí sžít s jinou mentalitou, jinými pravidly, jiným tempem a občas i s pocitem, že i po letech zůstává tak trochu cizincem.

V tomhle článku bych vám proto chtěla ukázat, jak jsem si postupně hledala vlastní domov na cestách. Jaké to je žít mezi Českem, Krétou a dalšími cestami. Co mi pomohlo začít se cítit doma i v zahraničí. A proč jsem časem pochopila, že si nechci vybírat jeden domov na úkor druhého, ale hledám způsob, jak v sobě udržet obojí.

Pokud vás téma života jinak, cestování a hledání vlastního místa ve světě zajímá víc, krásně na něj navazuje i moje série Život mimo šablonu na YouTube kanále Cestování na fulltime.

Jak najít domov na cestách, když žijete mezi více zeměmi

Když jsem si kdysi představovala život na Krétě, měla jsem v hlavě hlavně dobrodružství, nové zážitky, slunce, moře a pocit, že se mi otevře úplně nový svět.

Do středomořského způsobu života jsem se zamilovala tak moc, že jsem jednu dobu měla pocit, že se chci stát skutečnou Kréťankou.

Chtěla jsem zapadnout tak moc, až bych jednou měla pocit, že sem úplně patřím. Že jsem odsud. Že už nejsem ta česká holka, která na Krétě žije, ale někdo, kdo se s tím ostrovem opravdu propojil.

Jenže život v zahraničí vás často naučí něco jiného, než jste čekali.

Pro mě ten přechod jednoduchý nebyl.

Ano, rychle jsem se učila jazyk. Ano, snažila jsem se pochopit místní pravidla. A ano, na Krétě mi bylo od začátku blízké, že lidé tady žijí mnohem víc venku, mezi sebou, v rodinách, v komunitě a ve sdílení.

Domov tady často není jen dokonale vyšperkovaný interiér, ale hlavně lidé kolem stolu, pomalá káva, rozhovor, sousedé a pocit, že člověk nemusí pořád splňovat nějaké neviditelné měřítko.

Tohle mi bylo na Krétě od začátku strašně blízké.

Ale stejně tak jsem narazila na věci, ze kterých mi šla hlava kolem.

Když jsem poprvé něco vyřizovala na krétských úřadech nebo řešila místní administrativu, měla jsem pocit, že mi praskne hlava. Jiný jazyk, jiný systém, jiná pravidla, jiný způsob komunikace. Občas jsem si říkala, jestli některé věci nezamrzly někde v antice u Sokrata.

A jedna z věcí, která pro mě byla na začátku opravdu zvláštní, bylo třeba i to, že jsem se v některých situacích musela představovat otcovým jménem. Pro mě jako ženu z Česka to bylo něco, čemu jsem dlouho nerozuměla. Působilo to na mě, jako kdyby mě systém nejdřív potřeboval někam přiřadit, než mě začne vnímat jako samostatného člověka.

Čím víc jsem se snažila pochopit Krétu, tím víc jsem začala znovu chápat Česko.

Začala jsem jinak vnímat věci, na které si u nás doma často stěžujeme. Najednou jsem si uvědomila, že v té naší české kotlině se v mnoha ohledech žije opravdu dobře. Že spoustu věcí bereme jako samozřejmost, dokud je nemusíme řešit někde jinde, v jiném jazyce a v úplně jiném systému.

A možná právě tohle byl jeden z největších darů, které mi Kréta dala.

Dala mi práci.
Dala mi možnost seberealizace.
Dala mi jiný pohled na čas, vztahy, každodennost i svobodu.

Ale hlavně mi ukázala, kde mám svoje kořeny.

Naučila mě, že chtít být někým jiným vlastně nedává smysl. Každý máme místo, odkud pocházíme. Každému nám nějak narostl zobák. Každý máme svůj způsob vyjadřování, svoje dětství, svoje vzpomínky, svoje návyky a kus krajiny, která nás formovala.

Dnes už na Krétu nepřijíždím jako někdo, kdo si potřebuje hrát na Kréťanku.

Přijíždím sem jako hrdá Češka, která tenhle ostrov miluje, která si z něj vzala spoustu krásných návyků, ale zároveň ví, odkud pochází.

A možná právě v tom jsem začala chápat, co pro mě znamená domov na cestách.

Není to snaha stát se někým jiným. Je to schopnost vzít si s sebou svoje kořeny, otevřít se jinému způsobu života a postupně si vytvořit vlastní verzi domova.

Takovou, ve které nemusím volit mezi Českem a Krétou.

Protože obojí je dnes mojí součástí.

Chytré cestování – Jak ušetřit na dovolené, aniž bys slevila z kvality: moje principy chytrého cestování

čti zde

Kde je vlastně doma, když žijete mezi více místy?

Možná i vy žijete v představě, že domov je něco konkrétního. Čtyři stěny, adresa, místo, které člověk zvelebuje, kam se vrací a kde má pocit, že má svůj život nějak ukotvený.

Já jsem v téhle představě vyrůstala taky.

Jenže čím víc jsem cestovala a čím víc času jsem trávila mezi Českem, Krétou a dalšími cestami, tím víc se mi pojem domova začal měnit.

Když jsem se vracela zpátky do České republiky, cítila jsem hrdost. Pokaždé, když jsem z letadla zahlédla přistávací plochu v Krakově nebo v Praze, někde vzadu v hlavě mi skoro hrála česká hymna. Najednou jsem úplně jinak vnímala svoje kořeny, jazyk, krajinu, humor, rodinu i všechno, z čeho jsem vyrostla.

A když jsem se po čase vracela zpátky na Krétu, měla jsem zase pocit, že se vracím za svojí krétskou rodinou. Za lidmi, kteří mě přijali do svého prostoru, do své každodennosti a do svého života. Ne jako Kréťanku. Ale jako Češku, která tady žije, ten ostrov miluje a postupně se stala součástí jeho rytmu.

Protože domov na cestách pro mě znamená, že můžu patřit na víc míst najednou a přitom se neztratit sama v sobě.

Moje doma už nestojí jen na adresách.

Stojí na tom, že vím, kdo jsem, odkud pocházím a co si nesu s sebou, ať jsem zrovna kdekoliv.

Domov na cestách není romantická fráze

Žít na Krétě může na první dobrou znít jako splněný sen.

Jenže ve chvíli, kdy se člověk v zahraničí opravdu usadí, začne velmi rychle narážet i na věci, které z dovolenkové fotky nikdy neuvidíte.

Najednou řešíte úplně obyčejný život. Teplou vodu. Elektřinu. Úřady. Bankovní účet. Telefonní číslo. Auto. Pojistku. Daně. Papíry. Jazyk. Systém, který funguje úplně jinak, než jste zvyklí.

Na Krétě se třeba většina teplé vody ohřívá přes solární panely na střechách. V létě je to krásná věc. Jenže v zimě, když je zataženo, najednou řešíte, že teplá voda prostě není. Musíte přepnout na elektrické ohřívání, které už je finančně náročnější. A do toho se vám klidně stane, že na pár hodin vypadne elektřina.

A najednou sedíte v domě bez teplé vody, bez proudu a máte pocit, že jste se vrátili někam do doby kamenné.

A to jsou ještě ty jednodušší věci.

Mnohem náročnější pro mě byly situace, kdy jsem musela začít řešit běžnou administrativu. První řecké daňové číslo. První bankovní účet. SIM kartu. Auto. Pojistku. Poplatky.

Věci, které v Česku člověk nějak zná. Ví, kam jít, co říct, jak se zeptat a co přibližně čekat.

A někdy máte pocit, že se hraje hra „pošleme tě od kanceláře ke kanceláři“. A když tahle hra nefunguje, přichází druhá: „Promiň, ale já ti nerozumím.“

I když řecky mluvíte.

Jenže oni slyší, že nejste místní. Vidí, že nejste Řekyně. A najednou je všechno o něco složitější.

Tohle jsou přesně ty chvíle, které vám velmi rychle sundají růžové brýle.

A možná právě tady člověk pochopí, že život v zahraničí není náročný jen prakticky. Je náročný hlavně psychicky.

Protože doma v Česku vás někdy lidé vnímají jako toho, kdo odešel. Kdo utekl. Kdo už nežije „normálně“ s ostatními.

A v nové zemi vás zase část lidí pořád vnímá jako cizince. Jako náplavu. Jako někoho, kdo přišel zvenku a nikdy nebude úplně jejich.

A mezi tím vším stojíte vy.

Se svými sny.
Se snahou zapadnout.
Se svojí češtinou, řečtinou, kufrem, prací, rodinou, kořeny a otázkou, kam vlastně patříte.

A právě tady podle mě začíná skutečný domov na cestách.

Ne na fotce u moře.

Ale ve chvíli, kdy si přestanete hrát na to, že musíte někam dokonale zapadnout, a začnete si tvořit vlastní pravidla.

A pak vám dojde, že můžete být prostě česká domácnost na Krétě.

Tak jako my.

Bleisure travel: nový způsob, jak žít naplno i přes týden

čti celý článek tady

Jak se cítit doma v zahraničí

Když někam cestuji, skoro vždycky mám jistotu, že tam potkám nějaké Čechy.

Jsme totiž rozmístění prakticky po celé planetě. Každý tam, kam ho srdce zavedlo a kde si postupně vytvořil svůj nový život.

A stejné je to i tady na Krétě.

I tady je poměrně početná česká komunita. Žijí tady Češi, kteří se tu zakořenili, vychovávají děti, pracují, podnikají, žijí tady obyčejný život a postupně si tady vytvořili nový domov.

I když člověk žije v zahraničí, často v sobě pořád nese kus Česka.

Když jsem se já snažila dostat trochu Česka na Krétu, začala jsem to dělat hlavně přes svoje oblíbené pochutiny a suroviny, které tady na ostrově buď neseženu vůbec, nebo mi prostě nechutnají stejně.

Třeba můj oblíbený vanilkový pudink. Protože když si dělám pudink, chci, aby chutnal jako ten z domova.

Nebo český vanilkový cukr do bábovky. Protože právě díky němu voní bábovka tak, jak ji znám z Česka.

A ano, vozím si na Krétu dokonce i tuňáka v plechovce. Mám v Česku svoji oblíbenou značku s chilli papričkou a prostě jsem se jí nikdy nechtěla vzdát.

Stejně tak si vozíme knedlíky v prášku, protože ne vždycky mám chuť nebo čas dělat domácí. A když chci upéct buchty s mákem, které zbožňuje můj manžel, musím si na ostrov přivézt i mák, protože tady to není tak samozřejmé jako doma.

Možná to zní jako maličkosti.

Ale právě tyhle maličkosti mi pomáhají mít kousek Česka pořád u sebe, i když žiju na Krétě.

Za mne je tohle pro život v zahraničí důležité. Můžete se učit jazyk. Poznávat místní kulturu. Přijímat nové zvyky, nový životní rytmus, nové prostředí a nový způsob života.

Ale nemusíte kvůli tomu přestat být tím, kým jste byli předtím.

Pokud bych měla dnes někomu poradit, jak se cítit doma v zahraničí, řekla bych mu, ať si vytvoří svoje malé opěrné body.

Najděte si lidi, se kterými si můžete popovídat vlastním jazykem. Vezměte si s sebou chutě, které vám připomínají domov. Držte si rituály, které vám dávají pocit stability. A dovolte si mít ve svém novém životě i kousek toho starého.

Digitální nomádství jako způsob, jak se živit v zahraničí

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že si do svého života v zahraničí můžu přivézt kousek Česka, začalo se mi na Krétě žít mnohem jednodušeji.

Přestala jsem mít pocit, že si musím vybrat mezi tím, odkud pocházím, a tím, kde právě žiju.

Jenže s tím přišla další, mnohem praktičtější otázka.

Jak se vlastně v zahraničí živit?

Protože život na Krétě, cestování a pocit svobody zní krásně. Ale i ten nejkrásnější životní styl potřebuje pevný ekonomický základ. Člověk musí platit bydlení, jídlo, auto, pojištění, energie, letenky, běžné výdaje a všechno, co k normálnímu životu patří.

A právě tady mi život naprosto změnilo digitální nomádství.

Způsob práce, který už dnes ve 21. století není žádnou exotickou výjimkou. A rozhodně není jen pro mladé teenagery s batohem na zádech, kteří si chtějí na pár měsíců vyzkoušet život někde u moře.

Naopak.

Myslím si, že digitální nomádství může dávat obrovský smysl právě lidem, kteří už vědí, co od života chtějí. Kteří nehledají jistotu jen v jedné adrese, ale spíš ve vlastních schopnostech, zkušenostech, seberealizaci a možnosti vytvořit si práci podle sebe.

Pro mě se tou cestou stal online cestovní ruch.

Co je online cestovní ruch a jak se jím můžeš živit

celý článek čti tady

Začala jsem se živit tím, čemu jsem v té době rozuměla nejvíc.

Cestováním.
Zkušenostmi ze zahraničím.
Online prostředím.
Tvorbou obsahu.
Doporučováním míst, služeb a možností, které dávají cestovatelům smysl.

A najednou do sebe začaly zapadat věci, které předtím působily odděleně.

Moje láska k cestování.
Život na Krétě.
Touha po svobodě.
Práce na internetu.
A potřeba vytvořit si příjem, který mi umožní tenhle způsob života dlouhodobě udržet.

Digitální nomádství pro mě proto není jen hezká fotka s notebookem někde u moře.

Je to způsob, jak si vytvořit práci, která se přizpůsobí životu, který chcete žít.

Ne život, který se musí celý přizpůsobit práci.

Digitální nomádství v roce 2025: stav, trendy a kam to celé směřuje

čti celý článek tady

Proč mi život mezi Českem a Krétou dává smysl

Když nad tím přemýšlím, nemám pocit, že by mi v životě mezi Českem a Krétou pomáhala jedna konkrétní věc.

Spíš jsem pochopila, že pokud chce být člověk v něčem dlouhodobě spokojený, musí s tím strávit čas. Musí tomu dát energii. Musí tomu dát kus sebe.

A hlavně to musí milovat.

Já Krétu miluji.

I se vším, co na ní není jednoduché. I s administrativou, která umí člověka vytočit. I s výpadky elektřiny, zimou v domech, jinou mentalitou, jiným systémem a všemi těmi chvílemi, kdy si člověk říká, že by to doma v Česku bylo možná mnohem jednodušší.

Jenže jednodušší pro mě neznamená vždycky správnější.

Tenhle ostrov je součástí života, který jsem si chtěla vytvořit. Není to náhoda. Není to dovolenkový omyl. Není to jen romantická představa o životě u moře.

Je to můj splněný sen, za kterým jsem šla.

A velkou roli v tom samozřejmě hraje i to, že mám možnost pracovat online. Právě díky tomu můžu žít mezi více místy, cestovat, být část roku na Krétě, část roku v Česku a zároveň si vytvářet příjem, který mi tenhle způsob života umožňuje.

Věřím, že spousta žen někde uvnitř sní o něčem podobném.

Žít chvíli v zahraničí.
Mít práci, která je nedrží na jednom místě.
Vytvořit si život víc podle vlastních pravidel.
Nebýt pořád jen v systému, který jim někdo nastavil.

A já bych tady chtěla říct jednu důležitou věc.

Ono to možné je.

Ale není to zadarmo.

Je potřeba si za tím jít. Dát tomu čas. Přestat se pořád dívat doprava a doleva, kdo co říká. Přestat si nechat vysvětlovat, proč to nejde. A hlavně si ujasnit, jestli vám ten život opravdu stojí za to.

Protože každý člověk, který dlouhodobě žije v zahraničí, za to něčím platí.

Někdy pohodlím.
Někdy jistotou.
Někdy vzdáleností od rodiny.
Někdy tím, že musí znovu a znovu dokazovat, že to zvládne.

Ale pokud je to, co tím získáváte, pro vás dostatečně hodnotné, začne to dávat smysl.

A pro mě to smysl dává.

Protože život mezi Českem a Krétou není jen o dvou místech na mapě.

Je o rozhodnutí žít tak, aby mi můj vlastní život připadal jako můj.

Můžete mít dva domovy najednou?

Moje kamarádka Jaruška říká, že v tomhle životě a na téhle planetě je vlastně dovoleno všechno to, co si my sami sobě dovolíme.

A já jsem si díky cestování hodně silně uvědomila, že člověk občas dává obrovskou sílu hranicím a limitům, které tam reálně možná ani nejsou.

Myslíme si, že musíme žít jen jedním způsobem.
Že musíme mít jeden domov.
Jednu adresu.
Jeden správný scénář.
Jednu cestu, kterou nám okolí uzná jako normální.

Jenže život v zahraničí vás z těchto představ velmi rychle vytáhne.

Dostanete se do diskomfortu. Najednou žijete v jiné zemi, v jiném systému, mezi jinými zvyky a musíte se učit věci, které jste doma považovali za samozřejmé.

Není to vždycky jednoduché.

Ale nesmírně vás to posune.

Zocelí vás to. Ukáže vám, kdo jste. Co zvládnete. Co opravdu chcete. A kde jste si možná jen sami sobě nastavili hranice, které už dávno nemusí platit.

Proto dnes věřím, že člověk může mít dva domovy najednou.

Může mít kořeny v jedné zemi a nový život v jiné. Může milovat Česko a zároveň milovat Krétu. Může žít mezi více místy a přitom se neztratit sám sobě.

Pro mě to celé začalo dávat ještě větší smysl ve chvíli, kdy jsem objevila digitální nomádství a online cestovní ruch.

Tyhle dvě věci mi změnily život neskutečným způsobem. Daly mi možnost cestovat, žít v zahraničí, pracovat online a postupně si tvořit život podle vlastních pravidel.

A právě proto o tom chci dál mluvit i na sociálních sítích, ve svých článcích a ve své komunitě.

Protože věřím, že domov na cestách není jen krásná představa pro pár vyvolených.

Je to možnost pro každého, kdo cítí, že mu takový život dává smysl, je ochotný si za tím jít, učit se, zatnout zuby a postupně si vytvořit vlastní cestu.

A pokud vás tohle téma zajímá prakticky, níže najdete odpovědi na nejčastější otázky, které kolem života v zahraničí, domova na cestách a života mezi Českem a Krétou dostávám.

FAQ – Nejčastější otázky k životu v zahraničí a domovu na cestách

Můžu mít dva domovy najednou?

Ano, myslím si, že můžete mít tolik domovů, kolik si jich dokážete uvnitř sebe udržet, přijmout a zpracovat.

Domov podle mě nemusí být jen zděný dům, byt nebo jedna konkrétní adresa. Domov může být i pocit. Místo, kam se opakovaně vracíte. Lidé, se kterými je vám dobře. Vůně, chutě, rituály, vzpomínky a všechno, co vám připomíná, kdo jste a odkud pocházíte.

Pro mě je dnes domov v Česku i na Krétě. Každé z těch míst mi dává něco jiného a obě jsou součástí mého života.

A čím déle takhle žiju, tím víc si uvědomuji, že domov na cestách není o tom, že nikam nepatříte. Je to spíš o tom, že se naučíte patřit na víc míst najednou.

Jak se cítit doma v zahraničí?

Za mě hodně pomáhají malé rituály, které se dají opakovat. Právě tyhle drobnosti člověku postupně vytvoří pocit jistoty i v prostředí, které je nové nebo jiné.

Mně osobně pomáhá třeba to, že si z České republiky vozím na Krétu pochutiny a potraviny, které mi připomínají domov. Oblíbený pudink, vanilkový cukr, mák, knedlíky v prášku nebo další věci, které tady na ostrově buď neseženu, nebo prostě nechutnají stejně.

Doma mám také fotky z České republiky a vzpomínky na chvíle, které jsem prožila se svými blízkými. A obrovsky mi pomáhá i to, že jsem se svojí rodinou často v kontaktu. Díky telefonům, zprávám, fotkám a videím nemám pocit, že bych z jejich života úplně vypadla.

Cítit se doma v zahraničí podle mě neznamená odstřihnout všechno, odkud pocházíte. Znamená to vytvořit si nový prostor, ve kterém může být kousek starého domova i kousek nového života.

Je život v zahraničí opravdu tak krásný, jak vypadá na fotkách?

Život v zahraničí může být krásný. Ale stejně jako v Česku záleží hlavně na tom, jak si ho člověk vytvoří a jak se k němu postaví.

I v zahraničí můžete žít krásně, pohodlně a v souladu s tím, co si přejete. Ale stejně tak můžete narazit na náročné situace, úřady, jinou mentalitu, samotu, finanční tlak nebo pocit, že věci nefungují tak, jak jste byli zvyklí.

Fotky často ukazují jen výsledek. Moře, slunce, krásné místo, hezký okamžik. Ale za tím je i úplně běžný život.

Nákupy. Práce. Únava. Výpadky elektřiny. Úřady. Jazyk. Starosti. Povinnosti.

Myslím si, že tady opravdu platí: jaké si to uděláte, takové to máte. Život v zahraničí není automaticky lepší jen proto, že je v jiné zemi. Ale může být nádherný, pokud víte, proč tam jste a co si tam chcete vytvořit.

Co je na životě v zahraničí nejtěžší?

Za mě je nejtěžší ten zvláštní meziprostor, ve kterém se člověk může ocitnout.

Doma v České republice vás někdy lidé začnou vnímat jako někoho, kdo odešel. Kdo utekl. Kdo už nežije takzvaně normálně s ostatními.

A v zahraničí jste zase často pořád cizinec. Někdo, kdo přijel odjinud. Někdo, kdo se snaží zapadnout, ale nikdy nebude úplně místní.

A právě v tom může být život v zahraničí psychicky náročný.

Člověk si musí najít svoje místo mezi dvěma světy. Přijmout, že už možná nebude patřit jenom tam, odkud odešel, ale zároveň nebude úplně patřit ani tam, kam přišel.

A podle mě právě tady začíná ta skutečná práce sama na sobě.

Naučit se nebýt závislá na tom, kam vás zařadí ostatní. Ale vědět sama uvnitř sebe, kdo jste, kde máte kořeny a jaký život si chcete tvořit.

Jak zvládat stesk po domově, když žiju v cizině?

Mně osobně hodně pomáhá český jazyk.

Pouštím si české televizní kanály, poslouchám české rádio, českou hudbu a někdy si tím úplně obyčejně přivolám pocit domova.

Kolikrát se mi stane, že celé odpoledne poslouchám české písničky, pak vyjdu ven z našeho krétského domu a na pár vteřin mám skoro pocit, že jsem v Čechách. I když kolem mě je pořád Kréta.

Pomáhá mi také vařit česká jídla, vozit si oblíbené potraviny, být v kontaktu s rodinou a nebát se přiznat si, že mi Česko někdy chybí.

Stesk po domově podle mě není selhání. Je to jen připomínka toho, že člověk má kořeny. A že i když žije v zahraničí, část jeho srdce pořád zůstává doma.

Dá se v zahraničí dlouhodobě žít a pracovat online?

Za mě ano.

Já sama žiju v zahraničí už třináct let a v několika následujících letech to rozhodně nehodlám měnit. Právě možnost pracovat online mi umožnila vytvořit si život, ve kterém můžu být část roku na Krétě, část roku v Česku, cestovat a zároveň si budovat příjem.

Velkou roli v tom pro mě hraje digitální nomádství a online cestovní ruch.

Díky nim jsem našla způsob, jak propojit cestování, práci z počítače, vlastní zkušenosti ze zahraničí a tvorbu příjmu.

Není to ale jen o tom vzít notebook a sednout si k moři. Práce online pořád vyžaduje zodpovědnost, know-how, disciplínu, ochotu učit se a schopnost doručovat výsledky.

Ale pokud člověk opravdu chce pracovat z počítače a postupně si vytvářet příjem v online prostoru, je to podle mě jedna z největších příležitostí dnešní doby.

Je digitální nomádství jen pro mladé lidi?

Ne, rozhodně není.

Myslím si, že právě tohle je jeden z velkých omylů. Digitální nomádství si mnoho lidí pořád spojuje hlavně s mladými lidmi, batohem na zádech a pár měsíci někde v Asii.

Ve skutečnosti ale může dávat obrovský smysl i lidem ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti a klidně i později.

Právě lidé, kteří už mají životní zkušenosti, pracovní návyky, profesní znalosti, umí komunikovat, znají svoje hodnoty a vědí, co od života chtějí, mohou mít v online světě velkou výhodu.

Digitální nomádství není o věku. Je o schopnosti učit se nové věci, využít svoje zkušenosti, pracovat s technikou, přijmout zodpovědnost a nebát se vytvořit si jiný způsob života.

A pokud někdo cítí, že klasické zaměstnání nebo život na jednom místě pro něj už není to pravé, může pro něj být práce online a digitální nomádství jedna z cest, jak začít žít víc podle sebe.

Jak začít, když mě láká život v zahraničí, ale bojím se udělat velký krok?

Za mě není nutné hned všechno prodat, sbalit kufry a odstěhovat se natrvalo.

Naopak bych doporučila začít menším krokem.

Zkuste si na dva nebo tři měsíce pronajmout bydlení v zemi, která vás láká. Nejeďte jen do all inclusive resortu, kde se o vás všichni starají a všechno je připravené pro turistu.

Zkuste si na chvíli obyčejně žít.

Nakupovat. Vařit. Pracovat. Vyřizovat běžné věci. Fungovat mimo hotel. Poznat místní rytmus, pravidla, kulturu a každodennost.

Právě tam člověk často velmi rychle pozná, jestli ho láká skutečný život v zahraničí, nebo jen dovolenkové pozlátko.

A pokud zjistíte, že vás ten život opravdu volá, začněte si k němu postupně tvořit cestu. Přes práci online, finanční rezervu, delší pobyty, nové zkušenosti a malé kroky, které vás budou posouvat blíž k životu, který vám dává smysl.

Článek Domov na cestách: jak najít své místo, když žijete mezi více zeměmi se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

Můj muž byl, je a vždy bude moje velká životní priorita. Chci s ním sdílet každou minutu našeho společného života.

Právě možnost trávit více volného času se svými blízkými byl jeden z těch důvodů, proč jsem šla do online podnikání. Možná to v tuto chvíli cítíš podobně a přemýšlíš nad tím, jakým způsobem vše nastavit tak, aby tvůj byznys šlapal dál jako po drátkách a zároveň aby sis užila každý zážitek se svými blízkými, který se už nedá opakovat.

Pravidla a řád je základ úspěchu

Dobře fungující online podnikání podléhá pravidlům. Je potřeba dodržovat pravidelné aktivity, které napomáhají tomu, aby vše fungovalo, jak má. V našem případě s manželem je to práce na sociálních sítích, péče o náš tým, který už v tuto chvíli obsahuje více než 200 nadšených cestovatelů, kteří se rozhodli si cestováním vytvořit příjem (ať už větší nebo menší ta možnost tam je).

Asi každá zkušená online podnikatelka ví, že to nejlepší co pro sebe může udělat je plánovat. Plánovat svou práci dopředu a tvořit si obsah ve větším klidu a bez zbytečných stresů. Proto jsem pro svoje holky vytvořila Plánovač aktivit na sociálních sítích. Třeba pomůže i tobě.

Pondělí věnuji vymýšlení nových nápadů na články, reelsy a pravidelné newslettery. V úterý získají mé nápady konkrétnější kabátek a točím video obsah, který pak ve středu stříhám a otitulkovávám v mé oblíbené aplikaci ZDARMA jménem MOJO (najdeš na Google play a na App store ). Čtvrtek je ve znamení tvorby popisků a textového obsahu. Makám na copy. A samozřejmě se můžeš stát, že zrovna nemám kreativní slinu, proto ve chvíli, kdy mi nápad přijde si k němu píšu poznámky do mého milovaného Notion. Což je za mne ta nejlepší aplikace na třídění myšlenek. Znáš ji?

Zaráží mě jak velké množství zatím tuto aplikaci nezná a proto přemýšlím o tom, že o Notion natočím video. Chtěla bys? Hlasuj níže v anketě!

Připravený obsah následně plánuji a z plánovačů je ve většině případů také publikován.

Prostě to tak je – buď laskavá

Jasně konzistence je krásná věc. A pokud si člověk zvykne na ten řád, tak to rozhodně přináší ovoce. Háček se kterým jsem neskutečně dlouho bojovala a nabrečela se řeky slz byl, že ne vždy je prostě chuť a síla. Mám to tak. Stačí aby přišla špatná myšlenka, manžel se na něco špatně zeptal, něco se mě dotklo. A najednou jdou všechny plány – no však víš kam. Vím, že to takhle má spousta žen.

Beru to za takovost (věci, které tak jsou a netřeba je řešit). Jsem žena a podléhám emocím. Jsem žena a mám právo na to se necítit každý den na jedničku. Jsem žena a nejsem tu od toho, abych trhala rekordy výkonnosti.

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že je zapotřebí být k sobě laskavá. Přestat si vyčítat, že jsem něco nestihla nebo neudělala, tak jak jsem si naplánovala, rozvázaly se mi ruce.

Pokud se online podnikání nedělá s lehkostí a radostí, tak dle mého nemá smysl, protože pak bych možná byla šťastnější za pokladnou v Lidlu.

Proto i tobě chci doporučit, abys byla k sobě laskavá. Stejně jako je tvá nejlepší kamarádka laskavá k tobě. Upeč sama sobě dortík. Pochval se za to, co jsi zvládla. Oceň se za vše, co jsi za celý den zvládla. Má to význam a pomůže to.

Long story short

Ve chvíli, kdy jsem přijala sama sebe a svou ženskost začal s tímhle principem i můj muž. Bylo to absolutně přirozené. Když viděl, že já na sebe netlačím byl mnohem klidnější. Energie mezi námi se pročistily.

Pravidelné cestování je součástí našeho manželství od začátku. Vlastně je to i součástí naší předmanželské smlouvy.  Jenže jak na cestách skloubit podnikání a manželství?

Využili jsme faktu, že většina lidí se s námi chce scházet až v odpoledních a nebo večerních hodinách. A tak jsme si vytvořili jasný rozvrh denních činností. Dopoledne se běhá po památkách, objevuje se svět a dělají se bláznoviny. Na oběd zakotvíme někde v příjemné restauraci. Tam se většinou také připojíme na internet a začnou schůzky. Pokud je program schůzek delší, tak většinou po obědě odcházíme zpět na hotel a pokračujeme tam až do večera. Po konci pracovního dne ještě vyrážíme do wellnessu, na malou procházku večerním městem a nebo otevřeme notebook a koukáme na filmy.

Základem všeho je vytvořit pravidelný rozvrh činností. Být připravený dopředu, jaké aktivity chceme na daném místě dělat, co bychom chtěli vidět a jaký obsah tam budeme točit nebo fotit pro naše komunity.

Až s pravidelných systémem se nám rozvázaly ruce. Naše byznysy fungují a zároveň se neochuzujeme o společné zážitky a čas strávený na cestách. Přesně tak, jak jsme si oba vysnili, když jsme začínali s online cestovním ruchem.

Cestujeme po celém světě a zároveň si vyděláváme tím, co nám dělá největší radost. Za mne je to značka ideál. Přejeme to každému páru, který se rozhodne pro takovýto život. Inspirovat se pro svou cestu můžeš také v našich průvodcích – tady je manželův (pro muže) a tady ten více zaměřený na ženskou cykličnost.

Více na toto téma si můžeš přečíst také v článku [Živák] Jak se můžu živit cestováním, když necestuji? + uvnitř tři tipy, jak to rozjet

Jak se živit cestováním?

Na toto téma jsme také nedávno povídali v prázdninovém vydání pořadu Ivanky Vítkové na jejím LinkeIn kanále. Ivanka si zve do veřejného prostoru zajímavé osobnosti a inspirující speakery. Nevím, jestli zrovna my dva s Mišákem do této kategorie spadáme, ale bylo nám mimořádným potěšením sdílet svou cestu. Třeba tě přenesená energie z Kréty přivede k nové inspiraci, jak skloubit manželství a podnikání. Moc držím palce a pokud ucítíš, že to se mnou chceš sdílet, jsem k dispozici. Třeba na whatsappku

Článek Jak skloubit manželství s online podnikáním se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

V dnešní moderní době je z mého úhlu pohledu velmi složité zůstat sám sebou. Každý z nás má svou hlubokou vnitřní potřebu být milován. Být milován okolím a lidmi, kteří jsou součástí našeho života. O to těžší je přiznat si, že ty podmínky nesplňujeme. Což je něco, čemu jsem osobně čelila po několik let. Jenže všechno je o úhlu pohledu a tak věřím a doufám, že si tento článek najde někoho, komu upraví pohled na věc. I pokud by to byl jen jeden člověk je úkol splněn.

Po většinu svého dospívání jsem čelila šikaně (nejsem jediná, je náš mnoho). Čelila jsem šikaně, která byla společensky ignorována autoritami, protože mě to zocelovalo do života. Tehdy jsem to ještě moc nechápala, jak mě může zocelit fakt, že jsem napadána za to, že jsem chytřejší nebo vynalézavější než zbytek mé třídy? Dnes už vidím světlo na konci tohoto tunelu.

Musela jsem projít procesem “probuzení” a vnitřní sebeakceptace, abych si přišla na to, že všechno se děje z určitého důvodu a že i tyto události mají své místo v mém životě.

Získala jsem tak zkušenost s tím, jak se cítí člověk, který je odmítán, zesměšňován, ponižován a fyzicky atakován svým okolím pro určitou odlišnost a neuniformovanost. Pomohlo mi to uvědomit si vlastí výjimečnost. A i přesto, že ta potřeba skrývat své pravé já u mě dlouhou dobu zůstávala, postupem času jsem začala odkrývat víc a víc ze sebe. Šokujícím zjištěním číslo jedna pro mne bylo, že je to všem ÚPLNĚ JEDNO! Protože reálně každý máme dost hodně problémů sám se sebou.

V žebříčku mých niterných životních hodnot se uvelebila upřímnost a laskavost sama k sobě. To jsou ty hlavní atributy toho, proč jsem se rozhodla vykašlat se na paralizující strach hodnocení okolí. S přibývajícím věkem si totiž člověk uvědomí, že “cizí” lidé nám životem pouze prochází. Rodina a přátelé zůstávají a ti jsou po většinou absolutně v míru s tím, kdo jsme. Proto mi nedává žádný smysl měnit sama sebe kvůli někomu, kdo se zastaví na měsíc nebo dva.

S pravověrností sama k sobě jde ruku v ruce také pracovní maska. Jako delegátka jsem se deset let přetvařovala a tvrdila, že je v pořádku spousta věcí, které jsem ale vnitřně velmi odmítala.‍ A buďme konkrétní.

Jako delegátka jsem měla silnou potřebu zavděčit se absolutně cizím lidem, kteří projížděli Krétou a za týden byli fuč. Dokonce se mi podařilo s několika málo z nich vytvořit tak důvěrný vztah, že jsme se potkávali i po sezóně v jejich přirozeném domácím prostředí. S delegaturou jsem skočila, protože už jsem nebyla schopná unést ten tlak na plnění potřeb, které mi přišly kulantně řečeno extravagantní.

Tyto potřeby měly přímou návaznost na autenticitu v cestovním ruchu. Alespoň myslím.

Proč jedete na letní dovolenou na Krétu?

Protože je to Řecko

Protože je to nejnavštěvovanější ostrov, na kterém sluníčko vládne svou hřejivou rukou celé léto a ohřívá moře na velmi příjemnou teplotu vychladlého kafe

Protože je tu kopec historických budov, archeologických vykopávek a nejrůznějších svatostánků víry (v Řecku je víra stále doma a i když my Češi jsme občas jako chodící reklama na ateismus, Řekové to mají přesně opačně)

Protože řecká kuchyně plná zeleniny, mořských plodů, jehněčího a olivového oleje je jako balzám nejen pro chuťové pohárky, ale také pro duši

Protože řecká nátura si nás získá svou srdečností, pohostinností, přátelskostí a věčně nalepeným úsměvem na tváři

Protože Řekové se do ničeho nenechají nutit, čas tu plyne pomaleji a ve větším klidu – je to prostě 100% relax

To jsou za mne alespoň ty základní aspekty řecké autenticity. Nebudu je teď doplňovat všemi reklamacemi a stížnostmi, které jsem v souvislosti s nimi slyšela a musela řešit. Od hlučných ‍ krétských dětí, přes příliš teplou vodu v bazénu, absenci stínu až po velké vlny uvnitř moře nebo příliš pomalou donášku jídla v taverně. Všechny mi vždy přišly malicherné a zbytečné. ‍ Nicméně s poker face profesionála jsem je všechny “napravovala” k spokojenosti klienta.

K zamyšlení zůstává, jak být autentický ?

Právě těmi nejdůležitějšími měřítky autenticity je pro mne laskavost, pravdivost a srdečnost, které se ale vytrácí v potřebě místních kréťanů přizpůsobit se turistům, tak aby to pro ně bylo co nejpříjemnější a co nejvíce se cítili jako doma. Ale proč?

Řecko už má zákon podle kterého musí ve stravovacích zařízeních hrát v průběhu dne alespoň 50% řecké hudby.

Premiér Mitsotakis žádá obyvatele Santorini, aby nechodili přes sezónu příliš často ven, protože na ostrově se nedá hýbat. Osobně můžu říci, že i přesto, že žiju na Krétě, tak moje čtvrteční cesta do Rethymna byla očistec. Pohyb po městě, v těch úzkých krétských uličkách, hotová mission imposible. Otázka regulovanosti cestovního ruchu začíná vystrkovat růžky a já si dokážu představit svět, kde se bude regulovat kolik turistů vstoupí do města a kdo bude čekat před branami.

Otázkou tedy zůstává, jestli vůbec chceme nějakou autenticitu? Jestli chceme zažít na dovolené autentické Řecko, Chorvatsko, Španělsko či Itálii. Jestli jsme vůbec připraveni konzumovat cizí země takové jaké jsou? Se všemi jejich odlišnostmi. Pokud totiž odmítneme jejich autenticitu odmítáme tím i to, kým jsou. A to už mi zavání tak trošku cestováním ve stylu Potěmkinových vesniček.

Jak to máte vy?

Jste autentičtí?

Jste pravdiví sami k sobě?

Jak vnímáte autenticitu v cestovním ruchu?

Článek Jak zůstat autentický + vnímání autenticity v kontextu cestovního ruchu se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

I tuhle otázku občas slýchávám a musím přiznat, že mě to nesmírně mrzí, když vidím, že jedná o človíčka, který vnímá skutečně silnou překážku ve svém životě a přitom tato práce by jej tak bavila.

Jenže v tomto případě je ještě brod příliš daleko na to, abychom stahovali kalhoty.

Jak velmi často ráda zmiňuji online podnikání je z 90% o mindsetu. Proto jsem přesvědčená, že ať bude tvá překážka jakákoliv je potřeba jenom zkusit na ni kouknout z jiného úhlu.

Nejčastěji zmiňovanými překážkami bývá:

mám děti, které chodí do školy a nemůžu si dovolit odjet

neumí žádný cizí jazyk a jazyková bariéra je moje red flag

na cestování jsem už stará/ý

Každý z těchto vyjmenovaných bodů se dá řešit. V dnešní době existuje mnoho tvůrců, kteří cestují i přesto, že mají ratolesti školou povinné.

Jazyková bariéra v době všech chytrých aplikací na překlad už prakticky neexistuje.

No a stár jsme každý tak jak se cítíme.

Pokud tedy naše touha a přesvědčení převáží všechny sabotéry, které náš mozek vykonstruuje, tak potom pro nás nic není nedosažitelného.

Zde najdeš 3 TIPY na to, čím můžeš začít i ve chvíli, kdy tvoje zkušenosti jsou ještě nulové, ale tvoje touha by hory přenášela. ten poslední tip je za mne nejpřínosnější a osobně s ním mám ty nejlepší zkušenosti!

1⃣ Správce sociálních sítí

Top vyhledávaná osoba dnešní doby – správce sociálních sítí. A co teprve správcovství sítí cestovních kanceláří, agentur nebo nejrůznějších zážitkových firem. Protože kdo v dnešní době není na sociálních sítích, jako by nežil. Není tedy nic jednoduššího než skočit do správcovství rovnýma nohama.

Samozřejmě, že to vyžaduje určité know how, ale věřím, že kde je vůle, tak tam se dá dosáhnout čehokoliv.

Co se týče zpracování tématu správcovství sociálních sítí doporučuji kouknout na Petru Silbermann ‍, která vedla několik ročníků Akademie pro SMS. Na jejím profilu najdeš mnoho funkčních tipů a inspirace. Navíc sama se správcovstvím živí, takže jsou to informace přímo z praxe.

2⃣ Freelancer v cestovatelské sféře

Psaní článků, prodej fotek, úprava videí. To všechno a mnohem více jsou činnosti, pro které se hledají kreativní tvůrci. A v tomto případě je opravdu jedno odkud a v jakém čase tuto práci vykonáváš. Je potřeba splnit domluvená očekávání s objednatelem. Za mne poměrně svobodná činnost.

Pokud máš nějaké třeba předchozí zkušenosti stran cestování můžeš začít tvořit také průvodce, online kurzy a jiný digitální materiál. Čímž už se dostáváme do odvětví digitálních produktů, což je prakticky cokoliv co vytvoříš a je to v digitální podobě. Skvělý byznys, který mě může udělat velmi svobodnou a velmi bohatou, pokud je tvůj záměr čistý a od srdce.

3⃣ Affiliate marketing

Rukou mi už prošlo přes +200 zájemců o tvorbu obsahu pro affiliate marketing. Ve své podstatě se jedná o obsah, kterým tvoříte reklamu určitému produktu. Je to tedy vše o vaší šikovnosti, vynalézavosti a kreativitě se rozhodně meze nekladou.

Výhodou je, že nepotřebuješ žádné předchozí zkušenosti, při troše odhodlání se vše dá naučit.

No a jak vypadá affiliate v cestovním ruchu? Překvapení se nekoná, hlavním záměrem je vytvořit přesvědčivou a autentickou reklamu na cestování, nomádství, dovolenou. Je potřeba rozproudit emoce. Udělat trošku show. Zahrát třeba i na tu nejcitlivější nostalgickou strunu uvnitř nás. Ale teď už prozrazuji až příliš. Pokud se chceš na toto téma dozvět více a je i tvým snem vytvořit si podnikání v tomto odvětní, tak můžeme dát společné KAFE.

Ráda budu s tebou sdílet mou cestu, zkušenosti a předám ti maximum know how, se kterým můžeš naložit, jak sama budeš chtít. V případě, že jsi introvertka a děsí tě představa kávy s cizí osobou ZDE máš mého průvodce možnostmi výdělku v cestovním ruchu.

Když to nezkusíš tak to nezjistíš

Stále přemítáš nad tím, jestli to má pro tebe smysl? Dovol mi jednu malou poznámku.

Náš mozek je mimořádně lenivý sabotér, který ve chvíli, kdy cítí nebezpečí nově příchozí neznámé aktivity začne být na poplach. Společně s egem nás přesvědčí, že to nemá smysl. Začne nám generovat bambilion důvodů, proč bychom to měli vzdát.

Jestli se můžeme v tomto rozhodování na něco spolehnout je to naše srdce a intuice.

Zavři si oči. Představ si sebe, jak pracuješ z domova. Jak sedáš ráno k počítači, kolem tebe se line vůně čerstvě uvařené kávy a ty začínáš v Canvě upravovat první fotky, do Notion si píšeš nápady na články a v Cap cutu upravuješ reelsy. Vedle tebe na koberci si hrají děti. A ty už teď víš, že odpoledne je budeš moct vzít na hřiště a u toho si dáte ledovou tříšť.

Baví tě taková představa? Pokud cítíš jenom minimální záchvěv vášně, entuziasmu, nadšení. Neváhej a jdi do toho. Dřív než se ozve mozek a logicky bezpečná úvaha, která zhatí tvůj plán na splnění snu.

PS: Kdybys ke svému odhodlání potřebovala kámošky, které čelí podobným výzvám jako ty napiš do komentáře FACEBOOK a já ti pošlu odkaz na facebookovou skupinku plnou holek, které podnikají a také si plní svůj sen. Abys na to nebyla sama.

Článek [Živák] Jak se můžu živit cestováním✈️, když necestuji? + uvnitř tři tipy, jak to rozjet se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

Touha začít s podnikáním z domova, živit se díky telefonu, vydělávat po síti. Získat finanční i životní svobodu a nezávislost. Mít volnost, která nám dovolí užívat si života a jeho kouzel, tak jak chceme my.

Tou jsou přání a potřeby většiny z těch, kteří v dnešní době začínají s online podnikáním. I pro me to byla meta, které jsem chtěla dosáhnout. Když jsem před jedenácti lety začínala, nedokázala jsem si představit, že bych zůstávala v ČR a toužila jsem po tom odstěhovat se do zahraničí a začít pracovat z domova.

Důležité je ale říci, že tato práce má své plusy, stejně jako své mínusy. Není to jednoduché a není to něco, co uděláte lusknutí prstu. Je zapotřebí vytrvalosti, touhy učit se a přesvědčení, že je to ta správná cesta.

Pojďme se nyní podívat na ty základní kroky, které je zapotřebí udělat před tím než své snové online podnikání začnete.

Krok 1. Máš nápad na online podnikání, který nemá nikdo jiný?

Najít něco, co ještě nikdo jiný nikdy nedělal. Přijít na něco natolik inovativního, že to budou chtít všichni. To je pravděpodobně cíl nejednoho online podnikatele.

Realitou, ale zůstává, že v devadesáti procentech, většina odpovědí na tuto otázku končí povzdychem “Já nevím.” Touha rozjet online podnikání je super, ale je k tomu potřeba vědět, co chcete dělat. Stačí aby to byla dovednost, kterou vaše publikum nemá a chce se ji naučit.

Znám holky, které o sobě tvrdily, že nic speciálního neumí. A nakonec? Rozjely online kurz Příprava kváskového chleba nebo třeba Háčkování malých zvířátek. Nejvíc holek mne ale oslovuje s touhou podnikat v cestovním ruchu. I tady je potřeba se vyškálovat. Vyspecifikovat si, co vlastně chceš dělat? Kde bude tvé téma?

Chceš se věnovat cestování rodin s dětmi?‍‍‍ Je tvé téma luxusní cestování nebo naopak holduješ lowcostu? Najdi něco v čem jsi specifická. Pro co máš vášeň. Co tě baví.

Pokud si chceš ověřit, jestli tvé vybrané téma někoho opravdu zajímá doporučuji použít aplikace jako Google Trend nebo Answer the Public. A zjistit, kolik lidí dané informace vyhledává.

TIP: Použij starou japonskou metodu IKIGAI, perfektní způsob, jak rozčísnout co dělat a okamžitě se i utvrdit v tom, že je to pro tebe to pravé ořechové. Metoda IKIGAI funguje na principu zodpovězení čtyř základních otázek.

1. 1. Co miluješ, co tě baví?

1. 1. V čem seš dobrý/á?

1. 1. Co svět potřebuje?

1. 1. Za co ti zaplatí, aby ses uživil/a?

Krok 2. Kdepak je moje cílovka?

Když už máš jasno v tom, co chceš dělat přichází otázka pro koho to chceš dělat?? Tedy definice cílovky. Jedno z těch úplně nejdůležitějších rozhodnutí. Svou cílovku potřebuješ opravdu detailně poznat. Pokud možno ji znát jako své boty.

Klasicky odpověď a mou otázku: “Kdo je tvá cílovka?” zní “Všichni.” Skutečně? Dokáže tvůj produkt zaujmout 15 letého puberťáka stejně jako 70 letou ženu?

Skutečně stojí za to si vyspecifikovat svou cílovku nejen stran věkového zaškálování, ale také jejich koníčků, bolestivého bodu (strachů a obav), toho co tvá cílovka řeší, čeho se bojí, na čem potřebuje zapracovat.

Tak dobře jak bude vyspecifikovaná tvoje cílovka, tak dobře se ti budou tvořit tvé příspěvky a tak dobře se ti ve finále bude prodávat.

Pokládej si otázky jako jaké jsou potřeby tvé cílovky, jaké mají zájmy, jaké jsou jejich cíle, touhy, sny. Pokud jsi totální začátečník může ti pomoci třeba krátký dotazník mezi tvé první klienty, kteří již nakoupili. Ale zkusit to můžeš i mezi tvými přáteli, kteří jsou s tebou v dlouhodobém kontaktu.

TIP: Pamatuj, lidé nakupují od těch, které “znají” se kterými souzní a kterým důvěřují. Dle výzkumu společnosti Mediakix z roku 2019 až 49% spotřebitelů nakoupilo na základě emocí a propojení s influencerem na sociálních sítích. Samozřejmě toto číslo neustále roste a emoční nakupování se stává stále silnějším nástrojem. Emocionální spojení a důvěra jsou těmi základními aspekty k rozhodnutí.

Krok 3. Vytvoření podnikatelského plánu

Tento krok zní možná děsivě. Ale neboj. Dá se to udělat i na ubrousku z Mekáče. Pořád ale záleží na tom, kolik effortu budeš chtít vložit do svého podnikání a jak moc budeš chtít být připravená. Věřím, že typy lidí, kteří rádi skáčou do věcí po hlavě to zvládnout i s tím ubrouskem. My ostatní si pojďme vzít tužku a papír.

Při tvorbě byznysového plánu se zamysli nad těmito body:

• • popis podnikání – ještě jednou si ujasni co a pro koho děláš (poslání) a hlavně si uvědom, jestli je tady potenciál dělat to dlouhodobě

• • analýza trhu

• • marketingová strategie

• • možný vstupní kapitál

• • tvé finanční plány a cíle (vždycky je fajn mít jasný plán, ten si rozkouskovat na co nejmenší kousky, držet se jej a jít si za tím )

Krok 4. Výběr obchodního modelu a struktury

Ve čtvrtém kroku se pojď zamyslet nad tím, jakým způsobem budeš vydělávat ty velké peníze, které na tebe dozajista čekají. Nyní je potřeba si ujasnit prostřednictvím čeho budeš vydělávat.

Chystáš se na prodej fyzických produktů, prodáváš nějakou konkrétní službu, pouštíš se do affiliate marketingu a nebo budeš novou hvězdou reklamy.

V tomto kroku bych ráda doporučila zamyslet se nad možností diverzifikace. Osobně se věnuji jak reklamě, tak ale také affiliate makrketingu a také prodeji digitálních produktů. S mým niche (tématem) to krásně souzní a moje cílovka je s tím také v pohodě.

V tomto kroku si také můžeš ujasnit právní formu tvého podnikání. I přesto, že osobně většinou doporučuji zakládání živnosti‍ a podobné věci až ve chvíli, kdy vím, že všechno opravdu funguje a že to dává smysl.

Už jsem se setkala s několika holkama, které se tak nadchly pro online podnikání, že daly výpověď v zaměstnání, založily si živnost a až pak přišly na to, že vlastně nejsou schopné svůj produkt prodat a tak se nechaly svázat tlakem přicházejících účtů k zaplacení.

Prosím, nikdy nezačínej online podnikání pokud nemáš jistotu, alespoň základního zaplacení těch nejdůležitějších účtů. Online podnikání se má dělat v hravosti a radosti a ne v děsu z toho, že mi příští týden odpojí elektřinu a přijde exekutor k vystěhování z bytu.

!!! Není ostuda dělat online podnikání jako přívýdělek. Není ostuda chodit do zaměstnání a u toho podnikat. Může být ale nepříjemné uvelebit večer sebe i děti pod mostem v krabici. Prosím zůstaňme soudní.

Krok 5. Tvorba značky a online identity

Věděla jsi o tom, že Češi mnohem více nakupují skrz sociální sítě než ostatní Evropané? Alespoň dle časopisu ČSÚ Statistika a my tomu tak je. Logicky má tedy určitou důležitost to, jak bude tvé značka vypadat. Zda se ti podaří vytvořit lovebrand. Neboli “milovanou značku”.

Samozřejmě většina markeťáků kouká na čísla. A na základě toho následně tvoří. Marketing ale může být také poměrně dost hodně teoretický. Což mi ne vždy šlo pod nos, protože ve svém podnikání jsem se vždy především snažila být autentická a reálně pomoci svému klientovi. To jak bude vizuálně vypadat můj brand, šlo za mne trochu na vedlejší kolej.

K tvorbě brandu (značky) můžeš použít základních dvanáct archetypů. Tyto archetypy jsou vnímány jako identity okolního světa a vnímání klienta naší značky. Pochopením archetypálního rozdělení, společných rysů a všech parametrů má u spotřebitelé dojít k podvědomé reakci na základě které bude jednat.

Jak už jsme si řekli výše. Prodej na sociální sítích a síti jako takové je velmi o emocích. (V mém oboru cestovního ruchu je to alfa a omega) Proto ve chvíli, kdy se dokážeme s naším klientem spojit na hlubší úrovni a vytvořit tak důvěrný vztah, tak máme vyhráno.

Například pro mne je Coca cola absolutním lovebrandem. Moje Vánoce začínají ve chvíli, kdy poprvé v televizi vidím reklamu přijíždějícího kamionu se smějícím se Santou Clausem. I přesto, že obsah cukru a některých látek v tomto nápoji mě fakt rychlým tempem přibližuje k smrti.

Coca cola je moje srdcovka a za nic na světě bych ji nevyměnila. Když mi v restauraci řeknou, že Coca colu nemají, ale za to mi můžou nabídnout Pepsi, tak pokrčím nos a manžel mě zastavuje od přednášky, proč Pepsi není jako Coca cola.

Tohle je přesně stav, který se snažíme v zákazníkovi vytvořit.

V rámci tohoto kroku si také můžeš ujasnit kanály, které budeš využívat ke své práci. Kde všude chceš být a co vše budeš kombinovat. Například mne najdeš na Instagramu, Flixy (což je ten nejlepší prodejní kanál vůbec), na mém Travel byznys blogu a také v Podcastu – Holka kluka od moře.

Krok 6. Marketingová strategie

Tato kapitola by si zasloužila celý samostatný článek a věřím, že později se tomu také tak stane. Třeba pozvu i nějakého markeťáka, který by k tomu řekl trochu více, protože sama sebe osobně za markeťáka nepovažuju. (Chtěli byste živáček?) Každopádně něco málo už jsem se naučit zvládla.

V tomto kroku je potřeba, aby ses rozhodla jak oslovíš své cílové publiku. Zapřemýšlej na SEO, obsahovým marketingem (což je snad ta nejlevnější cesta, jak můžeš začít prodávat), placenou reklamou (to je takový urychlovač třeba v tvorbě komunity a dá se skvělé využít ve chvíli, kdy máš nějakou kampaň), sociální sítě, e-mail marketing.

Co se týče marketingu jsem zastáncem toho, aby na začátku bylo všechno co nejjednoduší. Pokud člověk nemá žádné předchozí zkušenosti a skáče do světa online podnikání po nohách a ještě neví, co jej čeká, tak bych na to šla pomalu.

V případě, že nedisponuješ velkým budgetem (protože 100 Kč na den do placené reklamy moc nedává smysl, většina markeťáků si pak stěžuje, že stejnak taková reklama nevytvoří dostatek relevantní údajů) tak je možné začít s obsahovým marketingem. Přidávat pravidelně obsah. Komunikovat s komunitou a dá se velmi rychle vyrůst. Sama jsem si to ozkoušela. A znám i spoustu jiných tvůrců, kteří na začátku brutálně zamakali a i bez placené reklamy vystřelili jako střely k nebi.

Krok 7. Mindset

Správný mindset považuji za 90% úspěchu při online podnikání. Je velmi důležité být přesvědčený, že můj produkt je skvělý. Být samospotřebitelem svého produktu. Pokud budeš do obchodních jednání vstupovat se strachem, což když klient zjistí, že můj produkt má mouchy. Což když přijde na to, že něco. Tyto myšlenky jsou dopředu jasnou stopkou.

Ve chvíli, kdy jsme ale o svém produktu či službě přesvědčeni. Kdy cítíme, že je to dobré, pak z nás toto přesvědčení cítí i naši zákazníci.

S tím samozřejmě také souvisí, že ve chvíli, kdy náš produkt nebo službu milujeme jsme schopni trávit s ním neskutečného času a to je přesně to, co je potřeba.

Na začátku každého online podnikání je potřeba důrazně zamakat. S důsledností a vytrvalostí tvořit byznys, který nás následně bude živit. A pokud je náš záměr čistý, časem se tak opravdu stane. To je nezpochybnitelné. Pokud jsme vytrvalí, pracovití a věříme v náš produkt nic nás nemůže zastavit od úspěchu.

„Nikdy nevíte, co se zítra stane, když to dnes ještě nevzdáte. Buďte zvědaví. Čím hlubší je dno, kterým se brodíte, tím více se pak naučíte děkovat za jakékoli světlo a jít za ním… “ J.K.Rowling

‍ Vzdát se znamená neuspět

V tomto článku jsem se snažila s vámi sdílet co nejvíce tipů k tomu, jak začít profitabilní online podnikání.

Jsou to vše moje vlastní osobní postřehy, názory a postupy, které sama využívám a které také učím ty, kteří mě kontaktují za účelem tvorby jejich vlastního splněného snu.

Sama sebe nepovažuji za žádného guru, který by měl patent na kompletní vědění celého života.‍ Považuji se za člověka, který má hlubokou vnitřní potřebu ukázat těm, kteří zatím postávají před branami online podnikání, že po vstupu na ně čeká svět plný nových výzev.

Jak říká Majk Spirit: “Na co je tvor, který netvoří?” Proto tvořme a plňme si sny, které touží vyjít na světlo světa.

Kliknutí na obrázek „Jak odstartovat svoje online podnikání“ se dostaneš na živé vysílání, které proběhlo na mém Instagramu.

Pokud toužíš po tom založit si své podnikání v online cestovním ruchu, tak jsem pro tebe sepsala návod, který najdeš TADY. A já se budu těšit, že se jednou sejdeme na společné konzultaci, kterou si můžeš objednat TADY.

Přeji mnoho štěstí a nezapomínej že #theworldisyours.

Článek [návod] Jak jednoduše začít s online podnikáním? se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

upřímně jsem si myslela, že už není možné, aby někdo ještě věřil tomu, že cestování je drahé …

vždyť velkým trendem letošní sezóny jsou last last minute zájezdy … lidi dokupují garance cestovních kanceláří přímo na letištích a fičí na dovču ..

cestovat se dnes dá velmi cenově dostupně .. sama ukazuji lidem způsoby, jak si cestování ještě zefektivnit a jak jej třeba udělat rentabilní .. nčili, aby si cestování samo na sebe vydělalo .. postupem času se tento skill dá dotáhnout až k tomu, aby cestování vydělalo také na nájem, jídlo a běžné životní výdaje .. jinak řečeno, aby cestování živilo ..

i tímto prozřením si prošel pán, který nám v neděli tvrdil, že lidi nemají peníze a tudíž necestují .. tento názor se za mne vždy zakládá na tom, v jaké společenské bublině se aktuálně nacházíte .. podle českého statistického úřadu v roce 2022 si průměrná česká rodina vložila do cestování 22 tis. Kč na jednoho člena rodiny ..

ze zvědavosti tuhle otázku klasicky pokládám při schůzkách a ptám se lidí kolik tak ročně vloží do cestování  (přece jen statistiky mohou být lehce vzdáleny od reality) .. nejčastěji slýchávám částku 100 000 Kč, kterou lidé vkládají za celý rok do všeho cestování .. ať už to jsou dovolené, prodloužené víkendy, wellnessy, lyžovačky v zimě nebo třeba poznávačky ..

v tuto chvíli se nechci bavit o tom, že tato částka (100 000 Kč) může být částkou, kterou v rámci cestování vás dokážu naučit ztrojnásobit a vytvořit tak třeba pasivní příjem, jde mi o to, že to může být částka, kterou vložíte do cestování na tři roky dopředu ..

předplatit si cestování stejně jako si přeplácíte kartičku na autobus .. u nás v Ostravě se tato kartička jmenuje ODISKA .. jednou do roka si na ni nahrajete peníze a vesele jezdíte autobusem, kam potřebujete .. podobný princip funguje i v cestování a má nespočet výhod ..

předplatit si dovolenkování na tři roky dopředu je velmi oblíbený způsob cestování .. člověk se nechce připravit o to vyrazit někam na relaxem, zábavou a ještě u toho ušetřit, tak proč by to neudělal ..

přesně touhle logikou přemýšlelo také 39 cestovatelů, se kterými jsme se s manželem sešli na kafíčku v posledních 60 dnech .. předplatili si své cestování ..

suma sumárum .. nám se tím s manželem podařilo splnit cestovatelskou challenge uvnitř našeho cestovatelského klubu a tím jsme se kvalifikovali na týdenní dovolenou v Abu Dhabi, kam vyrážíme už na konci srpna ..

vytvořili jsme totiž obrat 43 000 € !!!

mýtus a přesvědčení, že cestování je drahé nebo že lidé do cestování neinvestují byl rozmetán .. není to tak ‍.. investuje se přesně do toho, co člověk považuje za prioritu .. a to pro českou klientelu ještě dovolená stále je ..

Článek [Cestovatelské mýty] Cestování je drahé. Lidi nemají peníze, aby cestovali se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.