Maledivy pro mě nebyly jen dovolená

Byl podzim a my jsme s Mišákem vyrazili do polského Karpacze. Ubytovali jsme se v krásném wellness hotelu Dziki Potok (recenze na hotel zde) a na první pohled to mohl být jen obyčejný příjemný pobyt v horách. Jenže my jsme tam nejeli jen kvůli wellness, výhledům a chvíli odpočinku.

Jeli jsme tam hlavně proto, abychom se mohli zúčastnit pravidelné cestovatelské akce, kde se mimo jiné vyhlašovala další destinace pro cestovatelskou soutěž.

Tu předchozí jsme zažili na Bali. A právě tam se v nás začalo něco měnit.

Na začátku pro nás byla cestovatelská soutěž skoro nedostižná meta. Něco jako trofej, která visela hodně vysoko. Dívali jsme se na ni s respektem, ale zároveň s pocitem, že je možná určena spíš pro někoho jiného. Pro lidi, kteří jsou dál, mají větší výsledky, víc zkušeností, víc odvahy nebo lepší podmínky.

Až později mi došlo, že podobně často přemýšlí i ženy, které milují cestování, ale zatím si neumí představit, že by se kolem něj dal postavit skutečný systém.

Možná cítí, že by chtěly cestovat častěji. Možná je láká svoboda, online práce, vlastní komunita nebo představa, že cestování nemusí být jen něco, na co se celý rok šetří. Ale zároveň jim v hlavě běží tiché pochybnosti.

Že to není pro ně.
Že už je pozdě.
Že nemají dost zkušeností.
Že cestováním se přece normálně neživí obyčejná žena.

Jenže ve chvíli, kdy člověk začne opravdu věřit tomu, že je nějaká cesta možná i pro něj, začne se jinak rozhodovat. Začne jinak pracovat, jinak tvořit, jinak mluvit o svých snech a jinak vnímat příležitosti, které má před sebou.

A přesně to se stalo i nám.

Když se na obrazovce objevilo, že další destinací budou Maledivy, spadla mi brada.

Nebyla to destinace, kterou bych si potřebovala odškrtnout z bucket listu jen proto, abych mohla říct, že jsem tam byla. Kolem Malediv jsem se vlastně už jednou mihla při cestě na Srí Lanku. Ale tohle bylo jiné.

Tentokrát jsem si nepředstavovala jen palmy, tyrkysovou vodu a fotky z pláže.

Představovala jsem si, že tam budu s mužem. Že spolu půjdeme bosí po písku. Že zažijeme další z těch cest, které se člověku zapíšou hluboko do paměti. Ne proto, že byly dokonalé na fotkách, ale proto, že v nich byl společný příběh.

A možná právě proto pro mě Maledivy od začátku nebyly jen dovolená.

Byly symbolem toho, že některé sny se nezačnou plnit ve chvíli, kdy máš všechno dokonale připravené. Začnou se plnit ve chvíli, kdy jim přestaneš stát v cestě a začneš pro ně dělat konkrétní kroky.

Cesta, která začala jako sen a skončila pátým místem na světě

O několik měsíců později jsme seděli s Míšou doma v Čechách v naší chaloupce. Venku byla neskutečná zima, zamračené a uplakané nebo a my jsme na monitoru počítače sledovali žebříček úspěšnosti v cestovatelské soutěži.

Byli jsme blízko.

Ale zároveň nebylo jisté vůbec nic.

Seznam úspěšně kvalifikovaných se měnil každou chvíli a do posledních minut nebylo jasné, jak to celé dopadne. Ještě krátce před půlnocí, kdy se měl žebříček uzavřít, jsme sledovali, jak se naše pozice posouvá. Byl to zvláštní mix napětí, únavy, radosti i nervozity.

A pak přišel moment, kdy bylo jasno.

Umístili jsme se jako pátí nejlepší na světě.

Najednou už to nebyl jen sen z obrazovky v Karpaczi. Nebyla to jen destinace, kterou někdo vyhlásil na cestovatelské akci. Nebyla to jen představa romantické procházky po pláži.

Byla to realita.

Maledivy se staly odměnou za půl roku práce, vytrvalosti a rozhodnutí jít cestě naproti.

A tady je pro mě důležitá část celého příběhu.

Nechci tím říct, že každá žena musí snít zrovna o Maledivách. Ani že cestování jako zdroj příležitostí je cesta pro každého. Není. Vyžaduje to práci, schopnost učit se nové věci, odvahu ukazovat se, tvořit obsah, komunikovat s lidmi a budovat důvěru.

Ale chci tím říct, že cestování nemusí být jen pasivní odměna za roky práce někde jinde.

Může se stát součástí systému.

Může být zdrojem příběhů, obsahu, vztahů, důvěry, osobní značky a postupně i příjmu. Ne samo od sebe. Ne jen proto, že člověk někam odjede a udělá si hezkou fotku. Ale ve chvíli, kdy začne chápat cestování jako něco, kolem čeho se dá tvořit hodnota.

Právě o tom je pro mě Cestování na fulltime.

Ne o útěku z reality.
Ne o dokonalém životě na pláži.
Ne o tom, že každý den vypadá jako katalogová dovolená.

Ale o možnosti postavit si život tak, aby v něm cestování mělo větší místo. Aby nebylo jen výdajem, který bolí rodinný rozpočet, ale součástí životního stylu, který dává smysl, přináší zážitky a může otevírat další dveře.

A Maledivy pro mě byly jedním z těch momentů, kdy jsem si znovu uvědomila, proč tuhle cestu tvořím.

Nejen pro sebe.

Ale i pro ženy, které možná někde uvnitř cítí, že by chtěly cestovat víc, žít svobodněji a jednou si říct:
„Možná je to možné i pro mě.“

Maledivy v kostce: co čekat, než začneš plánovat cestu

Maledivy jsem už dlouho nevnímala jen jako vzdálený luxusní sen z katalogu.

V online cestovním ruchu se totiž často dívám na destinace trochu jinak než běžný cestovatel. Neřeším jen to, jestli je místo krásné na fotkách, ale také jak se dá cesta naplánovat chytřeji, jaké možnosti ubytování existují, kde lidé zbytečně přeplácí a jak se z cestování může stát dostupnější součást života.

A právě Maledivy jsou v tomhle velmi zajímavé.

Spousta lidí je má pořád uložené v hlavě jako destinaci pro vyvolené. Jako místo, kam se jezdí jednou za život, ideálně na líbánky, s obrovským rozpočtem a pocitem, že běžný člověk si něco takového nemůže dovolit.

Jenže realita je pestřejší.

Když člověk ví, kde hledat, kdy cestovat, jaký typ ostrova zvolit a na co si dát pozor, dají se Maledivy naplánovat mnohem rozumněji, než si většina lidí myslí. Někdy s nadsázkou říkám, že Maledivy jsou pro Čechy takové nové Chorvatsko. Samozřejmě ne ve smyslu, že si tam v pátek po práci sedneš do auta a v sobotu jsi u moře. Ale ve smyslu, že už dávno nejde o destinaci, která je automaticky mimo dosah běžné rodiny nebo páru.

U samotného ubytování se u některých variant dá dostat i pod deset tisíc korun za dvě dospělé osoby za týden. Tady je ale důležité dodat jednu věc: mluvím pouze o ceně ubytování, ne o celé dovolené včetně letenek, transferů, jídla a dalších výdajů.

A tady začíná první důležitá lekce Malediv.

Na první pohled mohou působit jako jednoduchá destinace. Koupíš letenku, vybereš ostrov, přiletíš do ráje. Jenže ve skutečnosti hodně záleží na tom, jaký typ Malediv si vybereš.

Maledivy na resortu a Maledivy na lokálním ostrově jsou dva úplně jiné světy.

Naše cesta na Maledivy: od Kréty přes Vídeň a Dauhá až na ostrov

Na Maledivy jsme nakonec nevyráželi z Česka, ale z našeho domova na Krétě.

A protože nežijeme život, ve kterém by cestování bylo jen jednou velkou dovolenou od reality, ale naopak součástí našeho běžného fungování, udělali jsme si z celé cesty s Mišákem takový větší výlet.

Nejdřív jsme si koupili letenku z Kréty do Vídně. Tam jsme zůstali jednu noc v hotelu NH Vienna Airport Conference Center, který využíváme poměrně často, pokud ve Vídni potřebujeme přespat jen kvůli navazujícímu letu.

A tady přichází první praktický tip.

Pokud letíš z Vídně brzy ráno, zvaž hotel přímo na letišti

NH Vienna Airport Conference Center je čtyřhvězdičkový hotel přímo u letiště. Pro nás je to typ ubytování, které sice nemusí být nejlevnější varianta v okolí Vídně, ale pokud máš brzký ranní let, dlouhé cestování před sebou nebo nechceš řešit přesuny po městě, dává obrovský smysl.

Nemusíš ráno vstávat ve stresu.
Nemusíš řešit dopravu na letiště.
Nemusíš hlídat, jestli přijede taxi.
Prostě se probudíš, sbalíš se a během pár minut jsi v odletové hale.

Hotel má dobře vybavenou posilovnu, wellness část, kde si můžeš po cvičení odpočinout, a velmi dobře tam vaří. Pro mě je právě tohle jeden z příkladů, kdy se cestování dá plánovat nejen podle nejnižší ceny, ale podle celkové energie, pohodlí a kvality cesty.

Protože někdy není nejchytřejší otázka:

„Kde to bude úplně nejlevnější?“

Ale spíš:

„Co mi ušetří stres, čas a energii, abych si samotnou cestu opravdu užila?“

A přesně tady se krásně ukazuje i princip chytrého cestování, o kterém na Cestování na fulltime mluvím často.

Ve chvíli, kdy ti cestování začne tvořit příjem, neovlivňuje to jen běžné náklady tvého života. Může ti to postupně otevírat i úplně jiný způsob plánování dalších cest.

My jsme měli tento pobyt hrazený z naší cestovní karty. A za mě je to obrovský rozdíl v pocitu.

Když platíš cestování z běžného rodinného rozpočtu, často řešíš každou položku. Porovnáváš, hledáš, přemýšlíš, kde se dá ubrat, a někdy si i něco nedopřeješ, protože nechceš zatížit peníze, které potřebuješ na běžný život.

Ale když máš kolem cestování postavený systém, který ti pomáhá tvořit příjem a zároveň ti umožňuje čerpat další cestovatelské výhody, začneš se rozhodovat svobodněji.

Neznamená to rozhazovat.

Znamená to, že cestování nemusí bolet tvůj rozpočet stejným způsobem jako dřív.

A to je pro mě jedna z nejsilnějších věcí celého online cestovního ruchu. Nejde jen o to vydělat peníze. Jde o to, že si díky systému můžeš postupně vytvářet víc prostoru pro zážitky, které bys dřív možná odkládala na „jednou“.

Let s Qatar Airways: vysoký standard a přestup v Dauhá

Na Maledivy jsme letěli s Qatar Airways.

Byla to už moje několikátá zkušenost s touto leteckou společností a musím říct, že standard jejich služeb je za mě opravdu vysoký. Samozřejmě každá cesta je jiná a žádná aerolinka není zárukou dokonalého letu, ale já mám s Qatar Airways dlouhodobě velmi dobrou zkušenost.

V našem případě nešlo o přímý let z Vídně do Malé. Čekal nás přestup v Dauhá, který trval přibližně čtyři hodiny.

A tady přichází další praktický tip.

Delší přestup nemusí být problém, pokud letiště umíš využít

Čtyři hodiny na letišti mohou znít jako otrava.

Jenže letiště Hamad International Airport v Dauhá je samo o sobě zážitek. My jsme část přestupu využili k procházce v nádherné vnitřní zahradě The Orchard, která je plná zeleně, světla a působí mnohem příjemněji než klasické letištní čekání u brány.

A přesně tohle je věc, kterou doporučuju řešit už při výběru letenek.

Někdy se lidé dívají jen na celkovou cenu nebo délku letu, ale zapomenou se podívat na kvalitu přestupu. Přitom rozdíl mezi dvouhodinovým chaosem na nepřehledném letišti a čtyřhodinovým přestupem na místě, kde se můžeš projít, najíst, odpočinout si a trochu se nadechnout, je obrovský.

U dlouhých cest bych proto vždycky sledovala:

kde přestupuješ, jak dlouhý je přestup, jaké má letiště zázemí a jestli budeš mít prostor se v klidu přesunout k dalšímu letu.

Na papíře se někdy nejrychlejší spoj může tvářit nejlépe. V realitě ale nemusí být nejpohodlnější.

A u cest, jako jsou Maledivy, kde už samotný přesun trvá mnoho hodin, se pohodlí počítá.

Přílet do Malé a transfer na resort

Po příletu do Malé už začala ta část cesty, kdy člověk postupně přestává vnímat letiště, kufry a přestupy a začíná mu docházet, že je opravdu na Maledivách.

Po imigrační kontrole, vyzvednutí zavazadel a setkání s naším průvodcem jsme se přesunuli k lodi, která nás měla odvézt na Hudhuranfushi.

Transfer na resort trval zhruba půl hodiny.

Dostali jsme bezpečnostní vesty, usadili se a vyrazili na oceán.

A tady mám praktické doporučení hlavně pro všechny, kdo mají slabší žaludek.

Pokud ti bývá špatně na lodi, připrav se předem

Transfer lodí na Maledivách může být nádherný zážitek, ale taky umí pořádně houpat. Hodně záleží na tom, jaké je zrovna moře, vítr a počasí. My jsme jeli zhruba půl hodiny a i to stačilo k tomu, abych si uvědomila, že pro citlivější žaludky to nemusí být úplně pohodová vyhlídková plavba.

Pokud víš, že ti bývá na lodi špatně, určitě bych si před cestou vzala vhodný lék proti nevolnosti nebo se poradila v lékárně, co pro tebe bude nejlepší.

Za mě je lepší být připravená než si první hodinu v ráji pamatovat hlavně podle toho, že ti nebylo dobře.

A tohle je mimochodem přesně ten typ detailu, který často v katalogových popisech nenajdeš, ale v praxi ti může hodně pomoct.

První pocit po příjezdu na ostrov

Když jsme dorazili na ostrov, cítila jsem obrovskou radost.

Takovou tu radost, kdy víš, že se něco, co ještě před pár měsíci existovalo jen jako sen, opravdu stalo. Byli jsme tam. Na Maledivách. Spolu. Po měsících práce, čekání, plánování a nejistoty.

Zároveň ale musím říct i tu druhou část pravdy.

Strašně moc jsem se těšila do postele.

Jsem přesně ten typ člověka, který miluje cestování, objevování a nové zážitky, ale zároveň potřebuje spánek. A po cestě z Kréty přes Vídeň a Dauhá, po letu, přestupu, příletu, imigrační kontrole a transferu lodí jsem prostě cítila, že moje tělo potřebuje chvíli vypnout.

Navíc je potřeba počítat i s časovým posunem. Oproti Česku jsou Maledivy o několik hodin napřed a i když tři hodiny nemusí znít dramaticky, v kombinaci s dlouhou cestou, tropickým klimatem a vysokou vlhkostí to tělo pozná.

A tohle je další věc, kterou bych doporučila každému cestovateli:

Nesnaž se první den zvládnout úplně všechno.

Nemusíš hned nafotit celý ostrov.
Nemusíš okamžitě vyrazit na všechny aktivity.
Nemusíš mít první večer dokonale produktivní, krásný a nabitý zážitky.

Někdy je nejchytřejší cestovatelské rozhodnutí prostě dorazit, nadechnout se, dát si něco dobrého, projít se k moři a odpočinout si.

Protože když si tělo srovná cestu, časový posun a nové klima, užiješ si další dny mnohem víc.

A právě v tomhle pro mě bylo celé cestování na Maledivy zase krásnou připomínkou toho, že chytřejší cestování není jen o ceně.

Je o tom, jak si cestu poskládáš tak, aby dávala smysl tvému tělu, energii, rozpočtu i tomu, co od ní opravdu chceš zažít.

Hudhuranfushi Select Resort: naše základna na Maledivách

Příjezd na resort byl jako z pohádky.

Možná v tom trochu hrála roli i únava po cestě. Přeci jen jsme za sebou měli přesun z Kréty do Vídně, noc na letištním hotelu, let přes Dauhá, přílet do Malé a transfer lodí. Tělo už se těšilo na odpočinek. Ale i kdybych byla úplně čerstvá, myslím, že ten první pohled by se mnou udělal úplně to samé.

Už z lodi se nám otevřel ten typický katalogový pohled na Maledivy.

Malý ostrov uprostřed oceánu.
Několik vilek na vodě.
Bujná tropická vegetace.
Vysoké palmy.
Všude kolem jemný bílý písek.
A voda v barvách, které na fotkách vypadají krásně, ale ve skutečnosti jsou ještě intenzivnější.

Tohle je podle mě jeden z momentů, kdy člověk pochopí, proč tolik lidí o Maledivách sní.

Ne proto, že by to bylo jen pozlátko. Ale proto, že ten první kontakt s ostrovem má v sobě něco opravdu silného. Najednou nestojíš před obrázkem v katalogu. Jsi tam. Vystupuješ z lodi, cítíš vlhký tropický vzduch, vidíš palmy, slyšíš oceán a uvědomíš si, že tenhle malý kousek země bude na několik dní tvým světem.

Přivítání a první dojem z resortu

Po vystoupení z lodi jsme se přesunuli na recepci našeho ubytování. Čekala tam pohodlná sofa, příjemný personál a welcome drink. Později jsem si hodně oblíbila jejich mango crush, takže už samotný začátek měl za mě velmi příjemný nádech.

Check-in byl rychlý a dobře zorganizovaný. Člověk z customer care nám vysvětlil základní informace o ostrově, fungování resortu, restauracích, barech a možnostech, které jsme během pobytu mohli využít.

Když popisoval všechny bary rozmístěné po ostrově, měla jsem v hlavě pocit, že nás čeká skoro malé město.

Až později mi došlo, že projít celý ostrov nezabere ani hodinu.

To je na Maledivách vlastně krásné i zvláštní zároveň. Člověk je na velmi malém prostoru, ale ten prostor je tak intenzivní, že mu vůbec nepřijde malý. Každá část ostrova má trochu jiný pocit. Jinou pláž, jiný bar, jiný výhled, jiné světlo.

A právě tady je dobré říct jednu důležitou věc.

Resortový pobyt na Maledivách je bublina.

Krásná, pohodlná, promyšlená a velmi příjemná bublina. Všechno je tady udělané tak, aby byl host spokojený. Personál je nápomocný, profesionální a celý systém resortu funguje kolem pohodlí návštěvníků.

To je samozřejmě příjemné.

Ale zároveň je dobré si uvědomit, že tohle není skutečný každodenní život Maledivanů. Resort ti ukáže jednu tvář Malediv. Tu krásnou, uhlazenou, pohodlnou a dovolenkovou. Pokud chceš vidět i běžnější realitu, je dobré vyrazit alespoň na lokální ostrov.

Chceš si přečíst podrobnější recenzi resortu Hudhuranfushi?

V tomto článku popisuji Maledivy jako celek — cestu, počasí, resort, lokální ostrov i práci online. Pokud tě ale zajímá konkrétně naše zkušenost s ubytováním, plážemi, jídlem, službami a celkovou atmosférou resortu Adaaran Select Hudhuran Fushi, připravila jsem k tomu samostatnou podrobnou recenzi.

Adaaran Select Hudhuran Fushi recenze: naše zkušenost s resortem na Maledivách

Naše plážová vila a venkovní sprcha, kterou jsem si zamilovala

Bydleli jsme v plážové vile.

Byla klimatizovaná, praktická a velmi příjemná na pobyt. Nebyl to typ ubytování, které by na mě působilo jako úplně nový naleštěný luxus, ale mělo svoje kouzlo. Působilo domácky, pohodlně a hlavně velmi dobře zapadalo do atmosféry ostrova.

A co mě potěšilo nejvíc?

Koupelna s venkovní sprchou.

Tohle byl detail, který jsem si užívala celý pobyt. Sprchovat se venku, v soukromí, obklopená tropickou atmosférou, pro mě mělo úplně jiný pocit než klasická hotelová koupelna. Byl to jeden z těch drobných zážitků, které na papíře nepůsobí nijak zásadně, ale ve vzpomínkách zůstanou.

Měla jsem možnost navštívit i vilku přímo na vodě. A musím říct, že ačkoliv vodní vily vypadají nádherně a jsou pro mnoho lidí symbolem Malediv, osobně v nich vidím i několik nevýhod.

Věřím, že kdo miluje usínání u zvuku vln a chce si splnit sen o bydlení přímo nad oceánem, ten si to užije naplno. Pro mě by ale plážová vila byla i při dalším pobytu velmi silnou volbou. Máš blízko k písku, zeleni, ostrovu a zároveň nejsi tak oddělená od jeho přirozené atmosféry.

Pláže, moře a písek jako moučkový cukr

Pláže na resortu byly nádherné.

A ano, voda byla opravdu tyrkysová.

Tohle není jen marketingová fráze. Maledivská voda má barvu, kterou člověk těžko popisuje, protože působí skoro nereálně. Na některých místech byla jemně modrá, jinde tyrkysová, jinde se míchala se světlem tak, že jsem měla pocit, že se dívám na živý obraz.

Moře bylo čisté a koupalo se v něm perfektně. Jen bych řekla, že na Hudhuranfushi je voda místy vhodnější spíš na šnorchlování než na dlouhé plavání. Korály byly všude okolo nás a často jsme je nacházeli přímo ve vodě. Právě proto je dobré dívat se, kam člověk šlape, a respektovat podmořský svět kolem sebe.

To, co mě ale na plážích potěšilo nejvíc, byl písek.

Jemný, drobný, krásně bílý. Občas mi připomínal moučkový cukr. A skoro bych si i lízla.

Přesně takový ten písek, do kterého se boří bosé nohy a člověk si říká, že tohle se prostě neokouká.

Je ale fér dodat, že najít místo, kde by byl člověk úplně sám, nebylo vždy jednoduché. Resort žil, lidé se pohybovali po plážích, u barů i u vody. Spíš než čekat prázdný ostrov pro sebe bylo lepší najít správnou hodinu. Ráno nebo naopak některé klidnější části dne nabízely mnohem intimnější atmosféru.

A na romantické procházky byl ten ostrov jako dělaný.

Dokonce bylo možné přes recepci domluvit soukromou romantickou večeři na pláži. Jedné takové jsme se s manželem zúčastnili i my dva a byl to opravdu krásný zážitek. Ne proto, že by to muselo být dokonalé podle nějakého instagramového scénáře, ale proto, že jsme tam byli spolu. Na pláži. U oceánu. V jednom z těch momentů, které se neplánují jen rozumem, ale ukládají se do srdce.

Zvířata, kaloni a volavka, která kradla hamburgery

Jedna z věcí, která mě na Hudhuranfushi bavila hodně, byl život kolem nás.

Na ostrově s námi byla spousta kaloňů. Hlavně před západem slunce bylo nádherné je pozorovat, jak se vznášejí na nebi mezi palmami. Mělo to v sobě zvláštní kouzlo. Trochu exotické, trochu filmové, trochu divoké.

A pak tam byla jedna volavka.

Tedy myslím, že to byla volavka.

Ta si zjevně velmi oblíbila návštěvníky baru s hamburgery a ráda je pokoušela. Občas se tvářila nenápadně, ale bylo jasné, že moc dobře ví, co dělá. A když se naskytla příležitost, dokázala hamburger velmi rychle ukrást.

Právě tyhle malé momenty dělají z pobytu něco víc než jen ubytování, jídlo a pláž.

Ukazují, že i v resortové bublině je příroda pořád velmi blízko. Někdy romanticky, někdy vtipně, někdy úplně nečekaně.

Jídlo a all inclusive

Během pobytu jsme měli all inclusive.

Výběr jídla byl široký a myslím, že si tam každý mohl najít svoje. Mě osobně nejvíc oslovila indická kuchyně, protože některé pokrmy byly opravdu skvělé. Koření, omáčky, vůně, kombinace chutí – tohle mě bavilo hodně.

Naopak mě trochu zklamali kalamáři.

Těšila jsem se na ně, ale ve finále mi jejich úprava nesedla tolik, jak jsem čekala. Možná je to ale i tím, že jsem z Kréty zvyklá na jiný styl přípravy a krétské kalamáry mám prostě nastavené hodně vysoko.

A tohle je podle mě důležité říct i u recenzí jídla.

Chuť je velmi osobní. Co zklame jednoho, může druhému chutnat. Já jsem byla celkově s jídlem spokojená, jen jsem si z celého výběru nejvíc odnesla právě indickou kuchyni.

Atmosféra ostrova: klid, hudba, aktivity i dostatek možností

Život na ostrově byl ve skutečnosti poměrně živý.

Nebylo to místo, kde by se celý den jen tiše leželo na lehátku a nic se nedělo. Každý si tam mohl najít svoje tempo.

Někdo ráno chodil cvičit do bazénu.
Na pláži hrála hudba.
V různých částech ostrova bylo k dispozici jídlo a pití.
Ve vodním centru bylo možné půjčit si vybavení, vyrazit na oceán, potápět se, šnorchlovat, rybařit, jet za delfíny nebo zkusit surfování.

A tohle se mi líbilo.

Resort nebyl sterilní. Nebyl mrtvý. Nebyl jen o tom, že člověk leží a čeká na další jídlo. Nabízel dost možností pro ty, kteří chtějí odpočívat, ale zároveň nechtějí celý týden jen pasivně ležet.

Zároveň si ale pořád zachovával ostrovní atmosféru. Po ostrově bylo všude relativně blízko, a pokud se člověku nechtělo chodit, mohl si zavolat buggy a nechat se odvézt tam, kam potřeboval.

Resort nepatří mezi nejnovější, ale právě proto na mě nepůsobil neosobně. Měl domácký pocit. Takový, ve kterém se člověk poměrně rychle zorientuje a začne se cítit dobře.

Internet na resortu a práce z Malediv

Původně jsem jela na Maledivy hlavně odpočívat, užít si romantický týden s manželem a vypnout.

Realita ale byla nakonec trochu jiná.

Kromě odpočinku jsem na ostrově poměrně dost pracovala. A překvapilo mě, že internet byl dostupný prakticky všude. Nejen na pokoji nebo na recepci, jak to někdy v resortech bývá, ale po celém ostrově.

Pro mě jako člověka, který se živí online cestovním ruchem, to byla velká výhoda.

Neznamená to, že bych doporučovala jet na Maledivy s plánem celý týden sedět u počítače. To by byla škoda. Ale pokud potřebuješ vyřídit práci, být v kontaktu s komunitou, sdílet obsah nebo občas něco zkontrolovat, dostupný internet ti dá velkou svobodu.

A zároveň se tady znovu ukazuje jedna věc.

Když je cestování součástí tvého života i práce, nezažíváš destinace jen jako dovolenou. Vnímáš je i jako obsah, inspiraci, prostor pro tvorbu a někdy i jako místo, odkud můžeš dál fungovat online.

Co bych o Hudhuranfushi řekla na závěr

Kdybych měla Hudhuranfushi shrnout jednou větou, řekla bych, že to pro mě nebyl resort o naleštěném luxusu, ale o přírodě, oceánu, pohodlí, dobrém zázemí a možnosti na chvíli opravdu vypnout.

Marně bych hledala něco zásadního, co se mi nelíbilo.

Na Maledivy jsem jela odpočívat, užít si romantický týden s manželem, nasát atmosféru ostrova a zažít něco, co jsme si před pár měsíci ještě jen představovali. A tohle všechno mi resort splnil.

Není to místo pro člověka, který hledá úplně nový, minimalistický, dokonale designový luxus bez jediné známky stáří. Ale pokud chceš resort, který působí příjemně, domácky, nabízí krásné pláže, živý oceán, dobré jídlo, dost aktivit a zároveň pohodlí resortového pobytu, Hudhuranfushi za mě dává smysl.

A hlavně: je to dobrá připomínka toho, že Maledivy nejsou jen o tom, kde spíš.

Jsou o tom, jaký typ zážitku si dovolíš prožít.

Maledivy v červnu: počasí, realita a proč bych se toho nebála

Když jsme řešili termín cesty na Maledivy, měli jsme na výběr červen nebo září.

A protože jsem si Maledivy nechtěla zažít jen v tom nejtypičtějším období, kdy se o nich mluví jako o dokonalé slunečné destinaci, rozhodli jsme se pro červen. Velkou roli v tom hrálo i doporučení cestovatelů, kteří už na tomto ostrově strávili jedenáct pobytů v různých termínech.

Tohle pro mě bylo důležité.

Nechtěla jsem se rozhodovat jen podle obecné poučky, že „v červnu je období dešťů“. Chtěla jsem slyšet zkušenost lidí, kteří se na ostrov opravdu vraceli opakovaně a zažili ho v různých měsících.

A po vlastní zkušenosti musím říct, že Malediv v červnu bych se nebála.

Jen bych k nim přistupovala realisticky.

Jaké počasí jsme na Maledivách v červnu zažili

Během našeho pobytu občas sprchlo, ale nikdy to nebyl déšť, který by nám zkazil celý den.

Když přišla silnější přeháňka, většinou netrvala déle než dvacet minut. Přes den bylo často krásně slunečno a pršelo spíš večer nebo v noci. Sluníčka jsme měli dostatek a většinu pobytu jsme si mohli užívat pláž, moře i výlety.

Zároveň je dobré počítat s tím, že počasí na Maledivách nemusí být v tomto období úplně dokonale stabilní. Může být slunečno, může se zatáhnout, může přijít déšť a za chvíli zase svítí slunce.

Pro mě osobně to ale nebyl problém.

Naopak mi ta proměnlivost vlastně docela vyhovovala. Představa, že bych byla celý týden jen v ostré výhni bez jediné kapky deště, pro mě není úplně ideální. Mám ráda, když má místo různé nálady. A Maledivy je v červnu rozhodně měly.

Slunce nepodceňuj ani ve chvíli, kdy je pod mrakem

Jedna věc mě ale na Maledivách znovu velmi rychle poučila.

Maledivské slunce je silné i ve chvíli, kdy ho nevidíš.

I ve dnech, kdy bylo pošmourno nebo zataženo, jsme zjistili, že se člověk může velmi snadno spálit. A to je přesně ten typ praktické zkušenosti, kterou se vyplatí říct nahlas.

Když je azurová obloha a slunce pálí naplno, člověk se automaticky maže, hledá stín a hlídá si pobyt na přímém slunci. Jenže když je pod mrakem, snadno získáš falešný pocit bezpečí.

A právě tehdy je potřeba dávat pozor úplně stejně.

Opalovací krém, pokrývka hlavy, pití vody a zdravý rozum jsou na Maledivách důležité i v den, který na první pohled nevypadá jako typický „spalovací“.

Co dělat, když na Maledivách prší

I když přišel déšť, neměla jsem pocit, že by nám to pobyt kazilo.

Když zrovna nebylo počasí na opalování nebo koupání, našli jsme si jinou aktivitu. Hráli jsme ping-pong, biliár nebo karty. Chvíli jsme si odpočinuli, dali si něco dobrého, počkali, až déšť přejde, a potom jsme se zase mohli vrátit k moři.

A tohle je podle mě dobré nastavení pro cestu mimo hlavní sezonu.

Nejet tam s představou, že každý den musí být od rána do večera dokonalý jako z katalogu. Ale vzít si s sebou trochu flexibility. Když svítí slunce, užít si pláž a oceán. Když zaprší, zpomalit, dát si pauzu, zahrát si něco, sednout si na verandu a jen pozorovat, co se kolem děje.

Protože i to může být součást zážitku.

Maledivy pod mrakem jsou pořád krásné

Je pravda, že Maledivy pod mrakem nejsou úplně ideální na instagramové fotky.

Tyrkysová voda nejvíc září ve chvíli, kdy na ni svítí slunce. Bílý písek vypadá na fotkách lépe pod modrou oblohou. A pokud člověk jede na Maledivy hlavně kvůli dokonalému obsahu na sociální sítě, zatažený den ho může trochu zklamat.

Ale v realitě?

Maledivy jsou krásné i pod mrakem.

Pamatuju si chvíle, kdy jsem seděla venku na verandě, kolem mě pršelo a já se stejně nemohla vynadívat na tu nádhernou přírodu všude okolo. Palmy, zeleň, oceán, vlhký vzduch, zvuky ostrova. I bez dokonalého světla to mělo svoje kouzlo.

A možná právě v těchto chvílích jsem si Maledivy zamilovala ještě víc.

Protože jsem je nebrala jen jako kulisu pro krásné fotky. Brala jsem je takové, jaké zrovna byly. Se sluncem, mraky, vlhkostí, krátkým deštěm i večerním tichem po přeháňce.

Vlhkost je součást zážitku

Na co je ale potřeba se připravit, je vlhkost.

Ta je na Maledivách opravdu výrazná. Pokud znáš destinace jako Srí Lanka nebo Bali, bude ti ten pocit pravděpodobně povědomý. Vzduch je teplý, těžší a člověk si musí chvíli zvykat.

Není to nic, co by se nedalo zvládnout, ale je dobré s tím počítat.

Třeba i v úplně obyčejných věcech. Plavky na šňůře přes noc rozhodně nemusí uschnout. Oblečení může zůstávat vlhké déle, než jsi zvyklá. Vlasy si žijí vlastním životem. A tělo občas potřebuje víc odpočinku, než bys čekala.

Jakmile to ale přijmeš jako součást tropického ostrova, funguje se v tom mnohem lépe.

Nejde bojovat s vlhkostí.

Jde se jí přizpůsobit.

Výhody cestování mimo hlavní sezonu

Obecně mám cestování mimo hlavní sezonu ráda.

A u Malediv jsem si znovu potvrdila proč.

Největší výhodou je za mě příjemnější atmosféra. Méně lidí, větší klid, méně přeplněných míst a často i personál, který nepůsobí vyčerpaně po nejsilnější sezoně.

Tohle je věc, která se těžko měří v tabulkách, ale na místě ji cítíš.

Všechno jede v trochu klidnějším módu. Člověk má víc prostoru vnímat ostrov, personál, služby i sám sebe. A pokud ti nevadí, že počasí nemusí být každý den dokonale předvídatelné, může být cesta mimo hlavní sezonu velmi příjemná volba.

Chceš cestovat chytřeji, ale nechceš slevovat z kvality?

Maledivy mi znovu připomněly jednu věc: u cestování často nerozhoduje jen to, kolik peněz máš k dispozici, ale hlavně jak nad celou cestou přemýšlíš.

Někdy se dá ušetřit na správném termínu, jindy na ubytování, transferu nebo lepším plánování. A přitom to vůbec nemusí znamenat, že budeš spát někde nepohodlně nebo si pokazíš zážitek.

Pokud tě zajímá, jak cestovat výhodněji, ale pořád s důrazem na pohodlí, kvalitu a dobrý pocit z celé cesty, přečti si také článek:

Jak ušetřit na dovolené, aniž bys slevila z kvality

Doporučila bych Maledivy v červnu?

Za sebe ano.

Doporučila bych je ženě, která nechce jen katalogově dokonalou dovolenou, ale umí si užít místo v jeho různých náladách. Ženě, která se nezhroutí z krátké přeháňky. Ženě, která chápe, že tropický ostrov není klimatizované nákupní centrum, ale živé místo uprostřed oceánu.

Pokud ale někdo očekává stoprocentní jistotu modré oblohy každý den, od rána do večera, červen pro něj možná nebude ideální volba.

Za mě je hlavní myšlenka jednoduchá:

Červen na Maledivách není jistota dokonalého počasí. Ale pokud nejedeš s představou katalogové dokonalosti od rána do večera, můžeš si ho užít nádherně.

A někdy právě to, že se počasí trochu mění, udělá z cesty hlubší zážitek. Protože se přestaneš honit za perfektní fotkou a začneš víc vnímat místo samotné.

Resort nebo lokální ostrov: dvě různé tváře Malediv

Jedna z věcí, kterou bych na Maledivách doporučila zažít každému, kdo nechce zůstat jen v dovolenkové bublině, je návštěva lokálního ostrova.

My jsme během pobytu navštívili ostrov Dhiffushi a pro mě to byl jeden z nejsilnějších momentů celé cesty.

Ne proto, že by byl krásnější než resort. Ne proto, že by nabízel větší komfort. A už vůbec ne proto, že by se dal s resortem jednoduše porovnat.

Byl silný právě tím kontrastem.

Na resortu máš všechno připravené pro pohodlí hosta. Čisté pláže, bary, restaurace, servis, upravené cesty, buggy, all inclusive, krásně naaranžovaný zážitek a pocit, že se o tebe někdo stará od rána do večera.

Na lokálním ostrově najednou vidíš jiný obraz Malediv.

Méně naleštěný.
Méně dovolenkový.
Mnohem obyčejnější.
A právě proto pro mě velmi důležitý.

První pocit z lokálního ostrova Dhiffushi

Když jsme na Dhiffushi přijeli, můj první pocit byl zvláštní.

Říkala jsem si, že to vypadá přesně tak, jak jsem si lokální ostrov představovala podle záběrů, které jsem předtím vídala v různých cestovatelských videích. Jenže vidět něco přes objektiv a stát v tom prostoru vlastníma nohama jsou dvě úplně jiné věci.

Najednou už to nebyl jen obraz.

Byl to skutečný život.

Procházeli jsme ulicemi, míjeli domy, obydlí, běžné části ostrova, mešitu, děti hrající si venku a ženy v tradičním muslimském oděvu. Člověk najednou viděl, jak obrovský rozdíl je mezi resortovým světem a místem, kde lidé opravdu žijí svůj každodenní život.

A přiznám se, že jsem se u toho několikrát vnitřně zastavila.

Když porovnám náš středoevropský komfort s tím, co jsme mohli zahlédnout na lokálním ostrově, najednou mi některé naše běžné starosti připadaly menší. Ne proto, že by nebyly důležité. Každý člověk žije svůj vlastní život a svoje vlastní výzvy.

Ale ten kontrast byl silný.

Viděli jsme velmi střídmě zařízené domy. Místa, kde i věci, které doma považujeme za samozřejmé, nemusí být samozřejmostí. A právě v tu chvíli jsem si znovu uvědomila, jak moc náš pohled na život formuje prostředí, ze kterého přicházíme.

Resortová bublina vs. skutečný život

Na resortu máš pocit, že Maledivy jsou hlavně o pohodlí.

O krásném jídle.
O pláži.
O drinku v ruce.
O usměvavém personálu.
O výhledu na tyrkysovou vodu.
O tom, že nemusíš skoro nic řešit.

A to je samozřejmě nádherné.

Jenže na lokálním ostrově se ti ukáže, že Maledivy nejsou jen luxusní dovolená pro hosty. Jsou to také ostrovy, kde lidé žijí svoje běžné životy. Kde děti běhají po ulici, ženy se starají o domácnost, lidé chodí kolem mešity, fungují malé obchody, přístav, domy a každodennost, kterou jako host resortu vůbec nemusíš vidět.

A právě proto mi dává smysl neoddělovat tyto dva světy úplně od sebe.

Resort ti dá odpočinek, komfort a krásný dovolenkový zážitek.

Lokální ostrov ti dá souvislost.

Ukáže ti, že za tyrkysovou vodou a bílým pískem existuje skutečná země, skutečná kultura a skuteční lidé. A že pokud chceš destinaci vnímat víc než jen jako kulisu pro fotky, je dobré aspoň na chvíli vystoupit z pohodlné bubliny.

Co mi návštěva lokálního ostrova připomněla

Nechci romantizovat skromnější podmínky ani zjednodušovat život místních lidí do jedné cestovatelské myšlenky. To by nebylo fér.

Ale návštěva Dhiffushi ve mně zanechala silný pocit pokory.

Připomněla mi, že hodnoty v životě nemusí být všude nastavené stejně jako v Evropě. Že náš západní tlak na výkon, dokonalost, vlastnictví, neustálý růst a srovnávání není jediný možný způsob života.

Na lokálním ostrově jsem cítila jiný rytmus.

Pomalejší.
Jednodušší.
Méně hlučný.
Více spojený s každodenností místa.

Možná to byl jen můj dojem z krátké návštěvy. Možná by místní lidé svůj život popsali úplně jinak. Ale pro mě osobně to byl moment, kdy jsem si znovu uvědomila, že někdy není potřeba mít všechno dokonale vyřešené, aby člověk mohl vnímat život kolem sebe.

Někdy je možná důležité nechat věci chvíli plynout.

A zkusit si všimnout toho, co už máme.

Jaký typ pobytu na Maledivách zvolit

Pokud bych měla jednoduše vysvětlit rozdíl mezi resortem a lokálním ostrovem, řekla bych to takhle:

Resort je pohodlí. Lokální ostrov je realita.

Ani jedno není lepší nebo horší.

Záleží na tom, co od cesty chceš.

Pokud jedeš na Maledivy odpočívat, chceš romantiku, servis, krásné pláže, jednoduchost, all inclusive a nechceš skoro nic řešit, resort pro tebe může být skvělá volba.

Pokud chceš Maledivy zažít dostupněji, víc se přiblížit běžnému životu, vidět místní kulturu a nevadí ti, že pobyt nebude tak uhlazený, lokální ostrov může být zajímavější.

A pokud chceš podle mě nejlepší obrázek o destinaci, dává smysl kombinace.

Část pobytu na lokálním ostrově, kde uvidíš běžnější život a možná také ušetříš.
Část pobytu na resortu, kde si dopřeješ komfort, klid, servis a ten typický maledivský dovolenkový zážitek.

Tím získáš mnohem plnější obraz Malediv než ve chvíli, kdy zůstaneš jen v jedné verzi reality.

Praktická rada před výběrem ostrova

Před výběrem pobytu bych si nepokládala jen otázku:

„Kde je to nejhezčí na fotkách?“

Mnohem důležitější otázka je:

„Jaký typ zážitku od Malediv opravdu chci?“

Chci si odpočinout a neřešit nic?
Chci cestovat dostupněji?
Chci poznat místní život?
Chci romantiku?
Chci šnorchlování a oceán?
Chci tvořit obsah?
Chci komfort, nebo autenticitu?

Podle toho bych vybírala ostrov, typ ubytování i celý styl cesty.

Protože Maledivy nejsou jen jeden univerzální sen.

Jsou to resorty, kde se o tebe starají jako o hosta.
A jsou to lokální ostrovy, kde lidé žijí svůj běžný život.

A pokud chceš Maledivy opravdu pochopit, stojí za to vidět aspoň kousek obojího.

Kolik mohou Maledivy stát a proč nejde jen o cenu dovolené

U Malediv stejně jako u každé jiné dovolené hodně záleží na dvou věcech: jaké máš preference a jaký rozpočet chceš nebo můžeš na cestu použít.

A právě u Malediv je tohle možná ještě důležitější než jinde.

Maledivy se totiž dají poskládat velmi úsporně, ale zároveň se dají zažít i v maximálním pohodlí, soukromí a luxusu. Mezi těmito dvěma póly existuje obrovský prostor a právě tam se podle mě odehrává chytré cestování.

Nejde jen o to najít nejnižší cenu.

Jde o to pochopit, za co opravdu platíš, kde můžeš ušetřit bez ztráty kvality a kde se ti naopak vyplatí připlatit za klid, pohodlí nebo lepší zážitek.

Letenky: první položka, kterou bych hlídala včas

Pokud bych plánovala Maledivy samostatně, jako první bych si začala hlídat letenky.

Na Maledivy se dá letět různě. Můžeš zvolit nízkonákladovější variantu s delší cestou nebo méně pohodlným přestupem, ale můžeš letět také s velkou leteckou společností ve velmi komfortním standardu. Někdo bude hledat hlavně cenu, někdo pohodlí, někdo rozumný kompromis mezi obojím.

Za mě je důležité nedělat to na poslední chvíli.

Pokud víš, že chceš na Maledivy, nastavila bych si hlídacího psa na vybrané letecké společnosti a sledovala akce, speciální nabídky nebo třeba období kolem Black Friday. U vzdálenějších destinací může včasné plánování udělat velký rozdíl.

Neznamená to, že se dobrá cena nemůže objevit i později. Ale spoléhat na to, že koupím výhodnou letenku na poslední chvíli, bych u Malediv nebrala jako nejlepší strategii.

Transfer na ostrov: položka, která umí překvapit

Druhá věc, kterou bych si ověřila hned po ubytování, je cena transferu na konkrétní ostrov nebo do konkrétního resortu.

Tohle je u Malediv opravdu důležité.

Na první pohled může ubytování vypadat cenově velmi zajímavě, ale potom zjistíš, že cesta z letiště na ostrov je samostatná položka, která dokáže rozpočet výrazně navýšit. Někde se jede speedboatem, jinde může být potřeba hydroplán nebo vnitrostátní let a následný další transfer.

A právě tady může být rozdíl mezi „tohle vypadá výhodně“ a „tohle už je úplně jiný rozpočet“.

Proto bych při plánování Malediv nikdy nehodnotila jen cenu ubytování. Vždycky bych se dívala na celý balíček:

letenky, ubytování, transfer, stravování, aktivity, pojištění a drobné výdaje na místě.

Teprve potom člověk vidí skutečný obrázek.

Resort, lokální ostrov a rozdíl v rozpočtu

Velký rozdíl v ceně udělá i to, jestli zvolíš resort, lokální ostrov nebo kombinaci obojího.

Lokální ostrovy mohou být cenově mnohem dostupnější a pro spoustu cestovatelů jsou skvělou cestou, jak Maledivy zažít bez pocitu, že jde o nedostižný luxus. Zároveň ale vyžadují jiná očekávání. Pobyt nebude tak pohodlný, uhlazený a servisně nastavený jako resort.

Resort je naopak o komfortu, jednoduchosti a službách. Přijedeš a většina věcí je pro tebe připravená. Pokud máš all inclusive, nemusíš tolik řešit jídlo, pití ani každodenní organizaci. Platíš ale právě za to pohodlí, servis a dovolenkovou bublinu.

Ani jedna varianta není lepší nebo horší.

Jen je potřeba vědět, jaký typ zážitku od Malediv chceš.

Kde se dá ušetřit chytře

Jedna z věcí, které bych doporučila, je přemýšlet i nad drobnými výdaji.

Třeba suvenýry bych osobně nekupovala v hotelovém obchůdku na resortu, pokud bych měla možnost koupit je na lokálním ostrově nebo později na letišti. Cenový rozdíl může být opravdu výrazný.

Mě osobně překvapilo, že obyčejná magnetka z kamínku stála v resortovém obchůdku osm dolarů. A ano, magnetku na ledničku jsme si samozřejmě zaplatili sami, i když naše cesta byla jinak odměnou. Beru to jako malý vtípek z celé cesty, protože i v ráji tě někdy vrátí do reality právě cenovka u magnetky.

Podobné je to s internetem. U resortových pobytů bývá Wi-Fi často součástí servisu, u nás byla dostupná prakticky po celém ostrově. Pokud ale plánuješ pobyt na lokálním ostrově nebo chceš mít jistotu připojení i mimo ubytování, dává smysl zvážit eSIM.

Tohle nejsou věci, které rozhodnou o celé dovolené, ale jsou to přesně ty malé položky a rozhodnutí, které dohromady tvoří rozdíl mezi chaotickým a chytrým cestováním.

Maledivy nejsou nedostižné. Jen je potřeba je dobře naplánovat

Myslím si, že Maledivy často vypadají nedostupně hlavně proto, že si je lidé spojují jen s jedním typem pobytu.

Vodní vila.
Luxusní resort.
Líbánky.
Dokonalé fotky.
Rozpočet, který běžný člověk automaticky vyhodnotí jako nereálný.

Jenže Maledivy mají víc podob.

Už několikrát jsem byla svědkem toho, že ženy, které byly přesvědčené, že se na Maledivy nikdy nedostanou, nakonec zjistily, že když se podívají na jiné možnosti ubytování, jiné termíny a jiný typ pobytu, cesta najednou začne být mnohem reálnější.

A tohle je přesně důvod, proč mě baví ukazovat lidem chytřejší cestování.

Ne proto, abychom z každé dovolené udělali hon za nejnižší cenou. Ale proto, aby ženy pochopily, že někdy není problém v tom, že je sen nedostupný. Někdy jen neznáme všechny cesty, jak se k němu dostat.

Naše cesta byla specifická

U naší cesty je fér říct, že měla specifický kontext.

Na Maledivy jsme nejeli jako na běžnou dovolenou, kterou jsme si celou od začátku do konce sami zaplatili. Byla to odměna za výsledky v cestovatelské soutěži, takže jsme měli pobyt jako dar.

Právě proto nechci naši cestu prezentovat jako modelový rozpočet běžné dovolené.

Beru ji spíš jako zkušenost, která mi pomohla vidět Maledivy zblízka, porovnat resortový pobyt s lokálním ostrovem a lépe pochopit, na co si dát při plánování této destinace pozor.

A možná i jako připomínku, že cestování se může v životě objevit různými cestami.

Někdy si ho celé zaplatíš.
Někdy ho poskládáš chytřeji, než sis původně myslela.
Někdy se k němu dostaneš díky systému, který kolem cestování buduješ.
A někdy ti právě taková cesta ukáže, že možnosti jsou mnohem širší, než se na první pohled zdá.

Za mě tedy hlavní otázka nezní jen:

„Kolik stojí Maledivy?“

Ale spíš:

„Jaký typ cestování chci žít a jaký systém si kolem něj začnu postupně vytvářet?“

Protože ve chvíli, kdy cestování přestane být jen náhodný výdaj jednou za rok a začne se stávat součástí tvého života, začneš se na podobné destinace dívat úplně jinak.

Dá se z Malediv pracovat online?

Když se řekne práce z Malediv, většina lidí si možná představí notebook na lehátku, kokos vedle sebe a tyrkysový oceán před očima.

Zní to krásně.

Ale realita práce na cestách je většinou trochu jiná.

Po tom, co jsem na Maledivách překonala první únavu z cesty, jsem vlastně fungovala pracovně docela normálně. Časový posun oproti České republice byl plus tři hodiny, takže se daly bez problémů plánovat i online schůzky nebo komunikace s lidmi doma.

Internet na resortu mě příjemně překvapil.

Fungoval prakticky všude po ostrově, nejen na pokoji nebo na recepci. Díky tomu jsem se tam v některých chvílích cítila skoro jako doma na Krétě. Jen s větší vlhkostí, oceánem za rohem a neustálým servisem resortu kolem sebe.

Přesto jsem si ale nechtěla z Malediv udělat běžný pracovní týden.

Chtěla jsem je zažít.

Maledivy nejsou coworking. A možná je to dobře.

I když se z Malediv pracovat dá, nemyslím si, že je to destinace, kam bych jela s plánem sedět osm hodin denně u počítače.

To by mi přišlo jako škoda.

Pro mě byly Maledivy hlavně místem, kde jsem chtěla zachytit atmosféru. Psát si myšlenky. Natáčet videa. Vnímat detaily, které bych doma od stolu nikdy nevymyslela. Sbírat okamžiky, které se později mohou proměnit v články, příspěvky, videa, inspiraci pro komunitu nebo obchodní příběh.

A právě v tom je pro mě rozdíl mezi tím „jet na dovolenou“ a „cestovat jako žena, která kolem cestování staví systém“.

Když jedeš jen na dovolenou, sbíráš hlavně vzpomínky.

Když kolem cestování tvoříš obsah, osobní značku a komunitu, sbíráš i materiál, který může pracovat ještě dlouho poté, co se vrátíš domů.

To ale neznamená, že máš celou cestu prožít přes displej telefonu.

Právě naopak.

Můj pracovní režim na Maledivách

Můj režim digitální nomádky byl na Maledivách hodně intuitivní.

Když přišla myšlenka, kterou jsem si chtěla zapsat, zapsala jsem si ji. Když jsem zahlédla scénu, která stála za fotku nebo video, šla jsem do akce. Když jsem cítila, že chci něco sdílet se svou komunitou, udělala jsem to.

Ale zároveň jsem se snažila udržet si klid.

Nechtěla jsem být v režimu, kdy jen odškrtávám obsahové úkoly a honím se za tím, abych z každého momentu vytěžila maximum pro sociální sítě.

Chtěla jsem být přítomná.

Vnímat oceán.
Chodit s Mišákem po pláži.
Sedět na verandě.
Dívat se na déšť.
Pozorovat kaloně před západem slunce.
Užít si chvíle, které nemají žádný výkonový cíl.

A tohle je pro mě velmi důležitá část práce v online cestovním ruchu.

Pokud si z cestování uděláme jen další tabulku, další plán, další seznam úkolů a další tlak na výkon, velmi rychle ztratíme to, kvůli čemu jsme do toho možná původně šly.

Cestování bylo kdysi jen můj koníček

Občas si říkám, že je krásné zavzpomínat na dobu, kdy pro mě cestování bylo jen koníčkem.

Čistou radostí.
Zábavou.
Objevováním nových míst bez toho, abych přemýšlela, jaký z toho vznikne článek, video nebo příspěvek.

Dnes už se na cestování dívám jinak.

Když někam přijedu, snažím se vnímat místo i očima člověka, který tam jede poprvé. Přemýšlím, co by potřeboval vědět. Co by ho překvapilo. Čeho by se mohl bát. Co by mu pomohlo lépe se rozhodnout. Jaký příběh se za tím místem skrývá.

Tohle je pro tvorbu obsahu obrovsky cenné.

Ale zároveň si hlídám, aby se ze mě nestal člověk, který už místo nevidí, protože pořád jen přemýšlí, jak ho zpracovat.

Na cestách si proto vědomě nechávám i čas mimo internet.

Čas, kdy nic nenatáčím.
Nic nepíšu.
Nic nesdílím.
Jen jsem.

A právě tyhle chvíle jsou často ty, ze kterých později vzniknou nejsilnější myšlenky.

Práce z ráje pořád vyžaduje disciplínu

Je lákavé myslet si, že když člověk pracuje online z krásného místa, všechno jde samo.

Nejde.

I na Maledivách je potřeba nějaká disciplína. Jen má jinou podobu.

Nemusíš sedět celý den u notebooku. Ale musíš vědět, co je důležité. Co opravdu potřebuješ udělat. Co může počkat. Co si chceš zachytit. Jaké téma chceš z cesty vytěžit. Jaké příběhy chceš předat dál.

Za mě nedává smysl přijet na Maledivy a teprve tam začít přemýšlet, o čem budu tvořit.

Mnohem lepší je připravit si předem několik témat, která chceš na cestě zachytit.

Například:

• jak vypadá první den na Maledivách,
• rozdíl mezi resortem a lokálním ostrovem,
• co mě překvapilo oproti očekávání,
• kolik toho člověk reálně potřebuje k pocitu štěstí,
• jak se cestuje, když máš online byznys,
• co mi tahle cesta ukázala o svobodě,
• proč cestování samo o sobě nevydělává.

Potom už na místě nemusíš vymýšlet všechno od nuly. Jen sbíráš materiál, fotky, videa, momenty a vlastní prožitky.

A to je mnohem lehčí.

Samotná dovolená ti peníze nevydělá

Tohle je důležité říct napřímo.

Samotná dovolená na Maledivách ti příjem nevytvoří.

To, že někam odjedeš, uděláš si krásné fotky a nasdílíš pár stories, ještě neznamená, že kolem cestování vzniká byznys.

Příjem nevzniká z destinace samotné.

Vzniká z toho, jak s cestou pracuješ.

Z obsahu, který vytvoříš.
Z příběhů, které dokážeš předat.
Z důvěry, kterou buduješ.
Z komunity, kterou kolem sebe tvoříš.
Z nabídky, která dává smysl lidem, kteří tě sledují.

Maledivy v tomhle mohou být silný materiál.

Jsou vizuálně krásné, emočně silné a pro mnoho žen představují sen. Právě proto se na nich dá krásně ukázat, že cestování nemusí být jen „hezká fotka z ráje“. Může být součástí příběhu o odvaze, rozhodnutí, práci, systému a jiném způsobu života.

Ale ten systém musíš budovat.

Sám od sebe nevznikne.

Chceš pochopit, proč samotné cestování nestačí?

Krásné zážitky jsou nádherné. Ale pokud chceš kolem cestování jednou tvořit příjem, nestačí jen jezdit na krásná místa, fotit pláže a sbírat vzpomínky.

Rozdíl začíná ve chvíli, kdy se naučíš ze svých cest vytvářet hodnotu pro druhé – obsah, příběhy, důvěru, doporučení a systém, který má směr.

Pokud tě zajímá, jak se na cestování dívat víc podnikatelsky, přečti si také článek:

Cestování jako byznys: proč dnes nestačí jenom sbírat zážitky

Co bych doporučila ženě, která chce z Malediv tvořit obsah

Pokud by za mnou přišla žena, která chce jet na Maledivy a zároveň z té cesty tvořit obsah pro svůj online cestovní projekt, poradila bych jí hlavně tři věci.

Připrav si předem témata, ne hotové věty.

Napiš si, jaké úhly chceš z cesty zachytit. Ne proto, aby ses celý pobyt řídila plánem jako robot, ale proto, aby ti neunikly důležité momenty. Když budeš vědět, že chceš ukázat třeba resortový den, lokální ostrov, práci online, cestu lodí nebo realitu počasí v červnu, budeš si přirozeně víc všímat záběrů, které k tomu potřebuješ.

Netlač na výkon od rána do večera.

Na Maledivách se člověk velmi snadno ztratí v pomalé náladě ostrova. A je to dobře. Někdy si prostě potřebuješ hodit nohy na lehátko, dívat se na oceán a chvíli nic nevymýšlet. Ne každá minuta musí být produktivní, aby měla hodnotu.

Mapuj svoji realitu, ne dokonalou verzi sebe.

Právě rozdíl mezi běžným životem doma a životem na cestách může být pro lidi velmi zajímavý. Ukaž, jak vypadá tvůj den. Co tě překvapilo. Kdy pracuješ. Kdy odpočíváš. Co je krásné. Co je nepraktické. Co bys příště udělala jinak.

Lidé nepotřebují jen další dokonalý pohled na tyrkysové moře.

Potřebují příběh, kterému věří.

Online cestovní ruch by měl mít lehkost

Pořád si myslím, že práce v online cestovním ruchu by měla mít lehkost a radost.

Měla by nás bavit.

Neměla by se stát jen další rutinou, ve které plníme tabulky, honíme termíny, tlačíme na sebe a postupně si vytvoříme úplně stejný tlak, před kterým jsme možná chtěly utéct.

Mnoho žen, kterým pomáhám začínat v online cestovním ruchu, do něj nepřichází jen proto, že chtějí vydělávat. Přichází i proto, že se chtějí seberealizovat, zklidnit, tvořit, cestovat, přestat pořád někam pospíchat a dát svému životu jiný rytmus.

A tohle všechno jim tahle cesta může dát.

Ale jen za předpokladu, že si ji takovou dovolí zachovat.

Protože sklouznout do stereotypu, deadlinů, tlaku a pocitu, že pořád něco nestíhám, se dá i v online podnikání. I v cestovním ruchu. I na Maledivách.

A právě proto pro mě Maledivy nebyly jen místem, odkud se dá pracovat online.

Byly připomínkou toho, že cílem není pracovat z každého krásného místa na světě stejně intenzivně jako doma.

Cílem je postavit si systém tak, aby ti cestování dávalo prostor pro život, tvorbu, odpočinek i příjem.

Ne dokonalou rovnováhu každý den.

Ale větší svobodu rozhodovat o tom, jak chceš svoje dny prožívat.

Co mi Maledivy ukázaly o cestování jako životním stylu i systému

Kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, že mě jednou bude živit cestování a že pojedu na Maledivy jako na odměnu za práci v online cestovním ruchu s projektem Cestování na fulltime, asi bych se jen pousmála.

Řekla bych si, že je to krásný sen.

Ale život je přece život.

Dneska se na to dívám jinak. Když se ohlédnu zpátky, vidím, že o spoustě věcí, které jsem už ve svém životě zažila, jsem si kdysi myslela, že jsou jen pohádky. Že se možná dějí jiným lidem. Těm odvážnějším, připravenějším, schopnějším nebo víc „vyvoleným“.

Jenže ve chvíli, kdy jsem byla schopná alespoň z části připustit, že by některé věci mohly být možné i pro mě, začaly se postupně dít.

Ne samy od sebe.

Ne mávnutím kouzelného proutku.

Ale tím, že jsem začala jinak přemýšlet, jinak se rozhodovat, jinak pracovat a jinak vnímat příležitosti, které jsem měla před sebou.

A právě v tom podle mě leží jeden z největších kamenů úrazu v online cestovním ruchu.

Spousta žen chce cestovat víc. Ale jen málokterá opravdu uvěří, že kolem cestování může začít stavět vlastní systém.

Proč to nedělá každý

Na první pohled může práce v online cestovním ruchu vypadat velmi jednoduše.

Cestuješ.
Fotíš.
Píšeš o místech.
Sdílíš zážitky.
Mluvíš s lidmi.
Ukazuješ možnosti.

A člověka může napadnout otázka:
„Když je to tak krásné, proč to nedělá každý?“

Možná právě proto, že to není pro každého.

Tahle práce má svoje výzvy jako všechno v životě. Těží z dlouhodobosti, konzistence, odvahy učit se nové věci a schopnosti přizpůsobovat se tomu, co se kolem nás mění.

Nestačí jen milovat cestování.

Je potřeba se naučit o cestování mluvit tak, aby to mělo hodnotu pro druhé. Naučit se tvořit obsah. Budovat důvěru. Vést komunitu. Odpovídat na otázky. Přemýšlet nad tím, co druhému člověku pomůže, ne jen nad tím, co jsem zrovna zažila já.

A to je za mě důvod, proč to nedělá každý.

Protože mezi snem a výsledkem je cesta.

A ta cesta vyžaduje práci.

Moment, kdy si řekneš: jsem tady a je to realita

Pak ale přijde chvíle, kdy stojíš bosá na jemné písečné pláži.

Kolem tebe pochodují malí krabíci, před tebou se třpytí blankytně modré moře a ty se najednou na chvíli zastavíš.

A hlavou ti proběhne jen jedna věta:

Jsem tady. A je to realita.

Ta vlna vděčnosti, která tě v takový moment zaplaví, se těžko popisuje.

Není to jen radost z krásného místa. Je to vědomí, že něco, co kdysi vypadalo jako vzdálený sen, se stalo součástí tvého skutečného života.

A právě tyhle momenty jsou jednou z odměn, kvůli kterým má smysl některé věci změnit.

Ne proto, že by Maledivy byly cíl života.

Ale protože ti taková cesta připomene, že život může být širší, než jak sis ho kdysi dovolila představit.

Je cestování drahý koníček?

Často se říká, že cestování je drahá záležitost.

Za mě je to sporné.

Hodně záleží na tom, jak k cestování přistupuješ. Jestli ho vnímáš jen jako výdaj, na který musíš našetřit z běžného příjmu, nebo jestli začneš přemýšlet nad tím, jak se kolem cestování dá postupně tvořit hodnota, obsah, důvěra a příjem.

Mluvím o tom ze zkušenosti člověka, který za poslední dva roky absolvoval více než padesát pobytů a žádný z nich neplatil z běžného rodinného rozpočtu.

Tohle neříkám proto, aby to znělo jako chlubení.

Říkám to proto, že ještě před lety bych sama nevěřila, že něco takového může být součástí mé reality.

A dnes vím, že to není jen o tom, kolik peněz člověk má.

Je to i o tom, jaký systém kolem cestování buduje.

Vydělávat cestováním neznamená tlačit na lidi

Spousta žen si pod pojmem „vydělávat cestováním“ představí něco nepříjemného.

Že budou muset někomu něco prodávat.
Někoho odchytávat.
Přemlouvat.
Tlačit.
Dělat něco, co jim nebude přirozené.

Ale to je za mě velký omyl.

Cestování je téma, které je lidem přirozeně blízké. Skoro každý někdy řeší víkendový výlet, letní dovolenou, zimní lyžování, prodloužený víkend, ubytování, letenky, itinerář nebo otázku, kam se vydat příště.

A na tyhle otázky někdo hledá odpověď.

Právě v těch odpovědích se skrývá velká část kouzla online cestovního ruchu.

Nejde o to někoho nahánět.

Jde o to umět pomoct.

Umět předat zkušenost.
Umět ukázat cestu.
Umět vysvětlit možnosti.
Umět z vlastního zážitku vytvořit obsah, který druhému člověku něco usnadní.

A to je dovednost.

Dovednost, kterou se člověk může naučit.

Cestovat jako turista vs. cestovat jako tvůrce systému

Je velký rozdíl mezi tím, když cestuješ jako turista, a tím, když cestuješ jako žena, která kolem cestování tvoří systém.

Turista zažije místo, udělá si fotky, odpočine si a vrátí se domů.

Tvůrce obsahu si kromě zážitku všímá i toho, co by pomohlo dalšímu cestovateli.

Jak se na místo dostat.
Co by bylo dobré vědět předem.
Co na fotkách není vidět.
Jaký typ člověka si destinaci užije.
Kde lidé mohou zbytečně přeplatit.
Co je krásné, ale i co může překvapit.
Jaký příběh se za cestou skrývá.

A právě tady vzniká hodnota.

Ne v tom, že někde jsi.

Ale v tom, že svoji zkušenost dokážeš proměnit v něco užitečného pro druhé.

Samotné cestování tě neuživí. Ale když se naučíš z cestování tvořit hodnotu, obsah, důvěru a komunitu, může se stát součástí systému, který ti začne otevírat úplně jiné možnosti.

Není to pohádka. Ale může to změnit život.

Práce v online cestovním ruchu rozhodně není pohádka.

A rozhodně není pro každého.

Je pro ty, které mají cestování opravdu rády. Pro ty, které jsou ochotné učit se, zkoušet, tvořit, někdy se ukázat i ve chvíli, kdy si nejsou jisté, a vydržet i období, kdy výsledky nepřijdou hned.

Já s oblibou říkám, že i kdybych měla být posledním člověkem na planetě, který bude psát o cestování, stejně to budu dělat.

Protože to miluju.

A protože mi to dává absolutní smysl.

Zároveň ale vím, že jen láska k cestování nestačí. Je potřeba naučit se sdílet zážitky tak, aby nebyly jen osobním deníkem, ale přinášely hodnotu. Je potřeba naučit se psát, mluvit, tvořit obsah, vést lidi, budovat vztahy a dívat se na cestování nejen očima cestovatele, ale také očima člověka, který pomáhá dalším lidem objevovat svět chytřeji.

A to vyžaduje určitou odolnost.

Ochotu vydržet.

Schopnost nevzdat se po prvních pochybnostech.

Co mi Maledivy připomněly o životním stylu

Maledivy mi nepřipomněly jen to, že cestování může být součástí příjmu.

Připomněly mi i to, proč tenhle životní styl vlastně chci žít.

Že můžu trávit každý den vedle svého muže.
Že spolu můžeme zažívat místa, která se nám zapíšou hluboko do paměti.
Že když se necítím dobře, můžu zpomalit.
Že si nemusím dokazovat hodnotu jen stresem, výkonem a vyčerpáním.
Že práce může podporovat život, ne ho celý spolknout.

Tohle pro mě není maličkost.

Protože svoboda pro mě neznamená jen možnost odjet na krásné místo.

Svoboda pro mě znamená možnost rozhodovat o vlastním čase, energii, tempu a směru.

A právě proto vzniká Cestování na fulltime.

Ne jako další web s hezkými cestovatelskými články.

Ale jako prostor pro ženy, které cítí, že cestování pro ně není jen jednou za rok dovolená u moře. Pro ženy, které chtějí pochopit, jak se kolem cestování dá postupně stavět obsah, osobní značka, komunita a příjem.

Ne rychle.

Ne bez práce.

Ne bez odvahy.

Ale způsobem, který může dávat smysl, přinášet radost a postupně otevírat dveře k životu, ve kterém cestování nebude jen odměna za přežitý rok.

Ale přirozená součást toho, kým jsi a co tvoříš.

Chceš cestovat častěji a začít kolem cestování tvořit vlastní systém?

Když se ohlédnu za naší cestou na Maledivy, neodvážím si jen vzpomínku na tyrkysovou vodu, jemný písek a romantické procházky s Mišákem po pláži.

Odvážím si hlavně připomínku toho, že některé věci v životě se nezačnou měnit ve chvíli, kdy máme všechno dokonale připravené.

Začnou se měnit ve chvíli, kdy připustíme, že by mohly být možné i pro nás.

Maledivy pro mě nebyly jen krásná dovolená. Byly symbolem cesty, která kdysi vypadala velmi vzdáleně. Cesty, na které bylo potřeba se učit, růst, tvořit, překonávat vlastní pochybnosti a postupně budovat něco, co dává smysl nejen mně, ale i dalším ženám.

A právě proto jsem chtěla tento článek napsat jinak než jako obyčejný cestopis.

Nešlo mi jen o to ukázat, jak vypadá resort, jaké bylo počasí v červnu nebo na co si dát pozor při plánování Malediv. To všechno je důležité a věřím, že ti tyto praktické informace pomohou.

Ale ještě důležitější je pro mě myšlenka, že cestování nemusí být jen výdaj, který si dovolíš jednou za čas, když zrovna zbydou peníze, energie a dovolená v práci.

Může se stát součástí tvého života.

A pokud se naučíš kolem něj tvořit obsah, hodnotu, důvěru, komunitu a nabídku, může se postupně stát i součástí systému, který ti začne otevírat nové možnosti.

Neříkám, že je to cesta pro každého.

Není.

Vyžaduje práci, odvahu, konzistenci, ochotu učit se nové věci a schopnost vydržet i ve chvílích, kdy výsledky nepřijdou hned. Ale pokud cestování opravdu miluješ, pokud tě láká online svět a pokud v sobě cítíš, že nechceš celý život čekat jen na jednu dovolenou za rok, možná stojí za to se na tuhle cestu podívat blíž.

Právě proto vzniklo Cestování na fulltime.

Jako prostor pro ženy, které chtějí cestovat častěji, chytřeji a zároveň pochopit, jak se dá kolem cestování postupně stavět vlastní obsah, osobní značka, komunita a příjem.

Ne přes tlak.

Ne přes přemlouvání.

Ne přes pocit, že musíš být někým jiným.

Ale přes tvoji vlastní zkušenost, tvoje příběhy, tvoji chuť objevovat svět a tvoji ochotu učit se s tím pracovat.

Pokud cítíš, že cestování pro tebe není jen odpočinek jednou za rok, ale něco, co tě dlouhodobě volá, zvu tě do komunity Cestování na fulltime.

Najdeš tam inspiraci, praktické kroky, příběhy z cest a pohled na online cestovní ruch tak, jak ho žiju já – s lehkostí, radostí, ale i se systémem, který má reálný obchodní základ.

A pokud chceš zjistit, jestli by tahle cesta mohla dávat smysl i pro tebe, můžeš si domluvit také osobní konzultaci. Podíváme se společně na to, kde teď jsi, co tě na cestování láká a jaký první krok by pro tebe mohl být nejjednodušší.

Protože možná dneska ještě stojíš na začátku.

Možná si říkáš, že je to krásný sen, ale život je život.

A možná jednou budeš stát bosá na pláži, dívat se na moře a uvědomíš si:

„Jsem tady. A je to realita.“

Chceš zjistit, jestli by cestování na fulltime mohlo dávat smysl i pro tebe?

Možná tě láká cestovat častěji, tvořit kolem cestování obsah, budovat si vlastní značku nebo pochopit, jak se dá z cestovatelských zkušeností postupně vytvořit systém.

Nemusíš mít všechno připravené.
Nemusíš hned vědět, jak přesně začít.
Stačí udělat první krok a podívat se, jestli je tahle cesta opravdu pro tebe.

Vyplň cestovatelský dotazník a zjisti, jaký první krok by ti mohl dávat smysl.

Článek Maledivy z vlastní zkušenosti: ráj, realita a cesta, která mi ukázala víc než jen krásné pláže se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

A vlastně jsem to tak odjakživa měla i já.

Cestování jsem milovala už jako malá holka. Vždycky mě lákalo dívat se za roh, poznávat jiná místa, jiný způsob života a možná i trochu hledat, jestli se dá žít jinak, než jak se kolem mě běžně žilo. A když jsem před třinácti lety začala svůj život pomalu přesouvat na Krétu, vůbec jsem netušila, co všechno tahle změna udělá nejen s mým každodenním režimem, ale hlavně s tím, jak začnu vnímat sama sebe, domov a místo, kam vlastně patřím.

Zvenku může život v zahraničí často vypadat jako pozlátko. Slunce, moře, svoboda, krásné fotky a pocit, že člověk prostě utekl do ráje. Jenže realita je mnohem vrstevnatější. Naučit se žít v jiné zemi není ani jednoduché, ani samozřejmé. Člověk se musí sžít s jinou mentalitou, jinými pravidly, jiným tempem a občas i s pocitem, že i po letech zůstává tak trochu cizincem.

V tomhle článku bych vám proto chtěla ukázat, jak jsem si postupně hledala vlastní domov na cestách. Jaké to je žít mezi Českem, Krétou a dalšími cestami. Co mi pomohlo začít se cítit doma i v zahraničí. A proč jsem časem pochopila, že si nechci vybírat jeden domov na úkor druhého, ale hledám způsob, jak v sobě udržet obojí.

Pokud vás téma života jinak, cestování a hledání vlastního místa ve světě zajímá víc, krásně na něj navazuje i moje série Život mimo šablonu na YouTube kanále Cestování na fulltime.

Jak najít domov na cestách, když žijete mezi více zeměmi

Když jsem si kdysi představovala život na Krétě, měla jsem v hlavě hlavně dobrodružství, nové zážitky, slunce, moře a pocit, že se mi otevře úplně nový svět.

Do středomořského způsobu života jsem se zamilovala tak moc, že jsem jednu dobu měla pocit, že se chci stát skutečnou Kréťankou.

Chtěla jsem zapadnout tak moc, až bych jednou měla pocit, že sem úplně patřím. Že jsem odsud. Že už nejsem ta česká holka, která na Krétě žije, ale někdo, kdo se s tím ostrovem opravdu propojil.

Jenže život v zahraničí vás často naučí něco jiného, než jste čekali.

Pro mě ten přechod jednoduchý nebyl.

Ano, rychle jsem se učila jazyk. Ano, snažila jsem se pochopit místní pravidla. A ano, na Krétě mi bylo od začátku blízké, že lidé tady žijí mnohem víc venku, mezi sebou, v rodinách, v komunitě a ve sdílení.

Domov tady často není jen dokonale vyšperkovaný interiér, ale hlavně lidé kolem stolu, pomalá káva, rozhovor, sousedé a pocit, že člověk nemusí pořád splňovat nějaké neviditelné měřítko.

Tohle mi bylo na Krétě od začátku strašně blízké.

Ale stejně tak jsem narazila na věci, ze kterých mi šla hlava kolem.

Když jsem poprvé něco vyřizovala na krétských úřadech nebo řešila místní administrativu, měla jsem pocit, že mi praskne hlava. Jiný jazyk, jiný systém, jiná pravidla, jiný způsob komunikace. Občas jsem si říkala, jestli některé věci nezamrzly někde v antice u Sokrata.

A jedna z věcí, která pro mě byla na začátku opravdu zvláštní, bylo třeba i to, že jsem se v některých situacích musela představovat otcovým jménem. Pro mě jako ženu z Česka to bylo něco, čemu jsem dlouho nerozuměla. Působilo to na mě, jako kdyby mě systém nejdřív potřeboval někam přiřadit, než mě začne vnímat jako samostatného člověka.

Čím víc jsem se snažila pochopit Krétu, tím víc jsem začala znovu chápat Česko.

Začala jsem jinak vnímat věci, na které si u nás doma často stěžujeme. Najednou jsem si uvědomila, že v té naší české kotlině se v mnoha ohledech žije opravdu dobře. Že spoustu věcí bereme jako samozřejmost, dokud je nemusíme řešit někde jinde, v jiném jazyce a v úplně jiném systému.

A možná právě tohle byl jeden z největších darů, které mi Kréta dala.

Dala mi práci.
Dala mi možnost seberealizace.
Dala mi jiný pohled na čas, vztahy, každodennost i svobodu.

Ale hlavně mi ukázala, kde mám svoje kořeny.

Naučila mě, že chtít být někým jiným vlastně nedává smysl. Každý máme místo, odkud pocházíme. Každému nám nějak narostl zobák. Každý máme svůj způsob vyjadřování, svoje dětství, svoje vzpomínky, svoje návyky a kus krajiny, která nás formovala.

Dnes už na Krétu nepřijíždím jako někdo, kdo si potřebuje hrát na Kréťanku.

Přijíždím sem jako hrdá Češka, která tenhle ostrov miluje, která si z něj vzala spoustu krásných návyků, ale zároveň ví, odkud pochází.

A možná právě v tom jsem začala chápat, co pro mě znamená domov na cestách.

Není to snaha stát se někým jiným. Je to schopnost vzít si s sebou svoje kořeny, otevřít se jinému způsobu života a postupně si vytvořit vlastní verzi domova.

Takovou, ve které nemusím volit mezi Českem a Krétou.

Protože obojí je dnes mojí součástí.

Chytré cestování – Jak ušetřit na dovolené, aniž bys slevila z kvality: moje principy chytrého cestování

čti zde

Kde je vlastně doma, když žijete mezi více místy?

Možná i vy žijete v představě, že domov je něco konkrétního. Čtyři stěny, adresa, místo, které člověk zvelebuje, kam se vrací a kde má pocit, že má svůj život nějak ukotvený.

Já jsem v téhle představě vyrůstala taky.

Jenže čím víc jsem cestovala a čím víc času jsem trávila mezi Českem, Krétou a dalšími cestami, tím víc se mi pojem domova začal měnit.

Když jsem se vracela zpátky do České republiky, cítila jsem hrdost. Pokaždé, když jsem z letadla zahlédla přistávací plochu v Krakově nebo v Praze, někde vzadu v hlavě mi skoro hrála česká hymna. Najednou jsem úplně jinak vnímala svoje kořeny, jazyk, krajinu, humor, rodinu i všechno, z čeho jsem vyrostla.

A když jsem se po čase vracela zpátky na Krétu, měla jsem zase pocit, že se vracím za svojí krétskou rodinou. Za lidmi, kteří mě přijali do svého prostoru, do své každodennosti a do svého života. Ne jako Kréťanku. Ale jako Češku, která tady žije, ten ostrov miluje a postupně se stala součástí jeho rytmu.

Protože domov na cestách pro mě znamená, že můžu patřit na víc míst najednou a přitom se neztratit sama v sobě.

Moje doma už nestojí jen na adresách.

Stojí na tom, že vím, kdo jsem, odkud pocházím a co si nesu s sebou, ať jsem zrovna kdekoliv.

Domov na cestách není romantická fráze

Žít na Krétě může na první dobrou znít jako splněný sen.

Jenže ve chvíli, kdy se člověk v zahraničí opravdu usadí, začne velmi rychle narážet i na věci, které z dovolenkové fotky nikdy neuvidíte.

Najednou řešíte úplně obyčejný život. Teplou vodu. Elektřinu. Úřady. Bankovní účet. Telefonní číslo. Auto. Pojistku. Daně. Papíry. Jazyk. Systém, který funguje úplně jinak, než jste zvyklí.

Na Krétě se třeba většina teplé vody ohřívá přes solární panely na střechách. V létě je to krásná věc. Jenže v zimě, když je zataženo, najednou řešíte, že teplá voda prostě není. Musíte přepnout na elektrické ohřívání, které už je finančně náročnější. A do toho se vám klidně stane, že na pár hodin vypadne elektřina.

A najednou sedíte v domě bez teplé vody, bez proudu a máte pocit, že jste se vrátili někam do doby kamenné.

A to jsou ještě ty jednodušší věci.

Mnohem náročnější pro mě byly situace, kdy jsem musela začít řešit běžnou administrativu. První řecké daňové číslo. První bankovní účet. SIM kartu. Auto. Pojistku. Poplatky.

Věci, které v Česku člověk nějak zná. Ví, kam jít, co říct, jak se zeptat a co přibližně čekat.

A někdy máte pocit, že se hraje hra „pošleme tě od kanceláře ke kanceláři“. A když tahle hra nefunguje, přichází druhá: „Promiň, ale já ti nerozumím.“

I když řecky mluvíte.

Jenže oni slyší, že nejste místní. Vidí, že nejste Řekyně. A najednou je všechno o něco složitější.

Tohle jsou přesně ty chvíle, které vám velmi rychle sundají růžové brýle.

A možná právě tady člověk pochopí, že život v zahraničí není náročný jen prakticky. Je náročný hlavně psychicky.

Protože doma v Česku vás někdy lidé vnímají jako toho, kdo odešel. Kdo utekl. Kdo už nežije „normálně“ s ostatními.

A v nové zemi vás zase část lidí pořád vnímá jako cizince. Jako náplavu. Jako někoho, kdo přišel zvenku a nikdy nebude úplně jejich.

A mezi tím vším stojíte vy.

Se svými sny.
Se snahou zapadnout.
Se svojí češtinou, řečtinou, kufrem, prací, rodinou, kořeny a otázkou, kam vlastně patříte.

A právě tady podle mě začíná skutečný domov na cestách.

Ne na fotce u moře.

Ale ve chvíli, kdy si přestanete hrát na to, že musíte někam dokonale zapadnout, a začnete si tvořit vlastní pravidla.

A pak vám dojde, že můžete být prostě česká domácnost na Krétě.

Tak jako my.

Bleisure travel: nový způsob, jak žít naplno i přes týden

čti celý článek tady

Jak se cítit doma v zahraničí

Když někam cestuji, skoro vždycky mám jistotu, že tam potkám nějaké Čechy.

Jsme totiž rozmístění prakticky po celé planetě. Každý tam, kam ho srdce zavedlo a kde si postupně vytvořil svůj nový život.

A stejné je to i tady na Krétě.

I tady je poměrně početná česká komunita. Žijí tady Češi, kteří se tu zakořenili, vychovávají děti, pracují, podnikají, žijí tady obyčejný život a postupně si tady vytvořili nový domov.

I když člověk žije v zahraničí, často v sobě pořád nese kus Česka.

Když jsem se já snažila dostat trochu Česka na Krétu, začala jsem to dělat hlavně přes svoje oblíbené pochutiny a suroviny, které tady na ostrově buď neseženu vůbec, nebo mi prostě nechutnají stejně.

Třeba můj oblíbený vanilkový pudink. Protože když si dělám pudink, chci, aby chutnal jako ten z domova.

Nebo český vanilkový cukr do bábovky. Protože právě díky němu voní bábovka tak, jak ji znám z Česka.

A ano, vozím si na Krétu dokonce i tuňáka v plechovce. Mám v Česku svoji oblíbenou značku s chilli papričkou a prostě jsem se jí nikdy nechtěla vzdát.

Stejně tak si vozíme knedlíky v prášku, protože ne vždycky mám chuť nebo čas dělat domácí. A když chci upéct buchty s mákem, které zbožňuje můj manžel, musím si na ostrov přivézt i mák, protože tady to není tak samozřejmé jako doma.

Možná to zní jako maličkosti.

Ale právě tyhle maličkosti mi pomáhají mít kousek Česka pořád u sebe, i když žiju na Krétě.

Za mne je tohle pro život v zahraničí důležité. Můžete se učit jazyk. Poznávat místní kulturu. Přijímat nové zvyky, nový životní rytmus, nové prostředí a nový způsob života.

Ale nemusíte kvůli tomu přestat být tím, kým jste byli předtím.

Pokud bych měla dnes někomu poradit, jak se cítit doma v zahraničí, řekla bych mu, ať si vytvoří svoje malé opěrné body.

Najděte si lidi, se kterými si můžete popovídat vlastním jazykem. Vezměte si s sebou chutě, které vám připomínají domov. Držte si rituály, které vám dávají pocit stability. A dovolte si mít ve svém novém životě i kousek toho starého.

Digitální nomádství jako způsob, jak se živit v zahraničí

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že si do svého života v zahraničí můžu přivézt kousek Česka, začalo se mi na Krétě žít mnohem jednodušeji.

Přestala jsem mít pocit, že si musím vybrat mezi tím, odkud pocházím, a tím, kde právě žiju.

Jenže s tím přišla další, mnohem praktičtější otázka.

Jak se vlastně v zahraničí živit?

Protože život na Krétě, cestování a pocit svobody zní krásně. Ale i ten nejkrásnější životní styl potřebuje pevný ekonomický základ. Člověk musí platit bydlení, jídlo, auto, pojištění, energie, letenky, běžné výdaje a všechno, co k normálnímu životu patří.

A právě tady mi život naprosto změnilo digitální nomádství.

Způsob práce, který už dnes ve 21. století není žádnou exotickou výjimkou. A rozhodně není jen pro mladé teenagery s batohem na zádech, kteří si chtějí na pár měsíců vyzkoušet život někde u moře.

Naopak.

Myslím si, že digitální nomádství může dávat obrovský smysl právě lidem, kteří už vědí, co od života chtějí. Kteří nehledají jistotu jen v jedné adrese, ale spíš ve vlastních schopnostech, zkušenostech, seberealizaci a možnosti vytvořit si práci podle sebe.

Pro mě se tou cestou stal online cestovní ruch.

Co je online cestovní ruch a jak se jím můžeš živit

celý článek čti tady

Začala jsem se živit tím, čemu jsem v té době rozuměla nejvíc.

Cestováním.
Zkušenostmi ze zahraničím.
Online prostředím.
Tvorbou obsahu.
Doporučováním míst, služeb a možností, které dávají cestovatelům smysl.

A najednou do sebe začaly zapadat věci, které předtím působily odděleně.

Moje láska k cestování.
Život na Krétě.
Touha po svobodě.
Práce na internetu.
A potřeba vytvořit si příjem, který mi umožní tenhle způsob života dlouhodobě udržet.

Digitální nomádství pro mě proto není jen hezká fotka s notebookem někde u moře.

Je to způsob, jak si vytvořit práci, která se přizpůsobí životu, který chcete žít.

Ne život, který se musí celý přizpůsobit práci.

Digitální nomádství v roce 2025: stav, trendy a kam to celé směřuje

čti celý článek tady

Proč mi život mezi Českem a Krétou dává smysl

Když nad tím přemýšlím, nemám pocit, že by mi v životě mezi Českem a Krétou pomáhala jedna konkrétní věc.

Spíš jsem pochopila, že pokud chce být člověk v něčem dlouhodobě spokojený, musí s tím strávit čas. Musí tomu dát energii. Musí tomu dát kus sebe.

A hlavně to musí milovat.

Já Krétu miluji.

I se vším, co na ní není jednoduché. I s administrativou, která umí člověka vytočit. I s výpadky elektřiny, zimou v domech, jinou mentalitou, jiným systémem a všemi těmi chvílemi, kdy si člověk říká, že by to doma v Česku bylo možná mnohem jednodušší.

Jenže jednodušší pro mě neznamená vždycky správnější.

Tenhle ostrov je součástí života, který jsem si chtěla vytvořit. Není to náhoda. Není to dovolenkový omyl. Není to jen romantická představa o životě u moře.

Je to můj splněný sen, za kterým jsem šla.

A velkou roli v tom samozřejmě hraje i to, že mám možnost pracovat online. Právě díky tomu můžu žít mezi více místy, cestovat, být část roku na Krétě, část roku v Česku a zároveň si vytvářet příjem, který mi tenhle způsob života umožňuje.

Věřím, že spousta žen někde uvnitř sní o něčem podobném.

Žít chvíli v zahraničí.
Mít práci, která je nedrží na jednom místě.
Vytvořit si život víc podle vlastních pravidel.
Nebýt pořád jen v systému, který jim někdo nastavil.

A já bych tady chtěla říct jednu důležitou věc.

Ono to možné je.

Ale není to zadarmo.

Je potřeba si za tím jít. Dát tomu čas. Přestat se pořád dívat doprava a doleva, kdo co říká. Přestat si nechat vysvětlovat, proč to nejde. A hlavně si ujasnit, jestli vám ten život opravdu stojí za to.

Protože každý člověk, který dlouhodobě žije v zahraničí, za to něčím platí.

Někdy pohodlím.
Někdy jistotou.
Někdy vzdáleností od rodiny.
Někdy tím, že musí znovu a znovu dokazovat, že to zvládne.

Ale pokud je to, co tím získáváte, pro vás dostatečně hodnotné, začne to dávat smysl.

A pro mě to smysl dává.

Protože život mezi Českem a Krétou není jen o dvou místech na mapě.

Je o rozhodnutí žít tak, aby mi můj vlastní život připadal jako můj.

Můžete mít dva domovy najednou?

Moje kamarádka Jaruška říká, že v tomhle životě a na téhle planetě je vlastně dovoleno všechno to, co si my sami sobě dovolíme.

A já jsem si díky cestování hodně silně uvědomila, že člověk občas dává obrovskou sílu hranicím a limitům, které tam reálně možná ani nejsou.

Myslíme si, že musíme žít jen jedním způsobem.
Že musíme mít jeden domov.
Jednu adresu.
Jeden správný scénář.
Jednu cestu, kterou nám okolí uzná jako normální.

Jenže život v zahraničí vás z těchto představ velmi rychle vytáhne.

Dostanete se do diskomfortu. Najednou žijete v jiné zemi, v jiném systému, mezi jinými zvyky a musíte se učit věci, které jste doma považovali za samozřejmé.

Není to vždycky jednoduché.

Ale nesmírně vás to posune.

Zocelí vás to. Ukáže vám, kdo jste. Co zvládnete. Co opravdu chcete. A kde jste si možná jen sami sobě nastavili hranice, které už dávno nemusí platit.

Proto dnes věřím, že člověk může mít dva domovy najednou.

Může mít kořeny v jedné zemi a nový život v jiné. Může milovat Česko a zároveň milovat Krétu. Může žít mezi více místy a přitom se neztratit sám sobě.

Pro mě to celé začalo dávat ještě větší smysl ve chvíli, kdy jsem objevila digitální nomádství a online cestovní ruch.

Tyhle dvě věci mi změnily život neskutečným způsobem. Daly mi možnost cestovat, žít v zahraničí, pracovat online a postupně si tvořit život podle vlastních pravidel.

A právě proto o tom chci dál mluvit i na sociálních sítích, ve svých článcích a ve své komunitě.

Protože věřím, že domov na cestách není jen krásná představa pro pár vyvolených.

Je to možnost pro každého, kdo cítí, že mu takový život dává smysl, je ochotný si za tím jít, učit se, zatnout zuby a postupně si vytvořit vlastní cestu.

A pokud vás tohle téma zajímá prakticky, níže najdete odpovědi na nejčastější otázky, které kolem života v zahraničí, domova na cestách a života mezi Českem a Krétou dostávám.

FAQ – Nejčastější otázky k životu v zahraničí a domovu na cestách

Můžu mít dva domovy najednou?

Ano, myslím si, že můžete mít tolik domovů, kolik si jich dokážete uvnitř sebe udržet, přijmout a zpracovat.

Domov podle mě nemusí být jen zděný dům, byt nebo jedna konkrétní adresa. Domov může být i pocit. Místo, kam se opakovaně vracíte. Lidé, se kterými je vám dobře. Vůně, chutě, rituály, vzpomínky a všechno, co vám připomíná, kdo jste a odkud pocházíte.

Pro mě je dnes domov v Česku i na Krétě. Každé z těch míst mi dává něco jiného a obě jsou součástí mého života.

A čím déle takhle žiju, tím víc si uvědomuji, že domov na cestách není o tom, že nikam nepatříte. Je to spíš o tom, že se naučíte patřit na víc míst najednou.

Jak se cítit doma v zahraničí?

Za mě hodně pomáhají malé rituály, které se dají opakovat. Právě tyhle drobnosti člověku postupně vytvoří pocit jistoty i v prostředí, které je nové nebo jiné.

Mně osobně pomáhá třeba to, že si z České republiky vozím na Krétu pochutiny a potraviny, které mi připomínají domov. Oblíbený pudink, vanilkový cukr, mák, knedlíky v prášku nebo další věci, které tady na ostrově buď neseženu, nebo prostě nechutnají stejně.

Doma mám také fotky z České republiky a vzpomínky na chvíle, které jsem prožila se svými blízkými. A obrovsky mi pomáhá i to, že jsem se svojí rodinou často v kontaktu. Díky telefonům, zprávám, fotkám a videím nemám pocit, že bych z jejich života úplně vypadla.

Cítit se doma v zahraničí podle mě neznamená odstřihnout všechno, odkud pocházíte. Znamená to vytvořit si nový prostor, ve kterém může být kousek starého domova i kousek nového života.

Je život v zahraničí opravdu tak krásný, jak vypadá na fotkách?

Život v zahraničí může být krásný. Ale stejně jako v Česku záleží hlavně na tom, jak si ho člověk vytvoří a jak se k němu postaví.

I v zahraničí můžete žít krásně, pohodlně a v souladu s tím, co si přejete. Ale stejně tak můžete narazit na náročné situace, úřady, jinou mentalitu, samotu, finanční tlak nebo pocit, že věci nefungují tak, jak jste byli zvyklí.

Fotky často ukazují jen výsledek. Moře, slunce, krásné místo, hezký okamžik. Ale za tím je i úplně běžný život.

Nákupy. Práce. Únava. Výpadky elektřiny. Úřady. Jazyk. Starosti. Povinnosti.

Myslím si, že tady opravdu platí: jaké si to uděláte, takové to máte. Život v zahraničí není automaticky lepší jen proto, že je v jiné zemi. Ale může být nádherný, pokud víte, proč tam jste a co si tam chcete vytvořit.

Co je na životě v zahraničí nejtěžší?

Za mě je nejtěžší ten zvláštní meziprostor, ve kterém se člověk může ocitnout.

Doma v České republice vás někdy lidé začnou vnímat jako někoho, kdo odešel. Kdo utekl. Kdo už nežije takzvaně normálně s ostatními.

A v zahraničí jste zase často pořád cizinec. Někdo, kdo přijel odjinud. Někdo, kdo se snaží zapadnout, ale nikdy nebude úplně místní.

A právě v tom může být život v zahraničí psychicky náročný.

Člověk si musí najít svoje místo mezi dvěma světy. Přijmout, že už možná nebude patřit jenom tam, odkud odešel, ale zároveň nebude úplně patřit ani tam, kam přišel.

A podle mě právě tady začíná ta skutečná práce sama na sobě.

Naučit se nebýt závislá na tom, kam vás zařadí ostatní. Ale vědět sama uvnitř sebe, kdo jste, kde máte kořeny a jaký život si chcete tvořit.

Jak zvládat stesk po domově, když žiju v cizině?

Mně osobně hodně pomáhá český jazyk.

Pouštím si české televizní kanály, poslouchám české rádio, českou hudbu a někdy si tím úplně obyčejně přivolám pocit domova.

Kolikrát se mi stane, že celé odpoledne poslouchám české písničky, pak vyjdu ven z našeho krétského domu a na pár vteřin mám skoro pocit, že jsem v Čechách. I když kolem mě je pořád Kréta.

Pomáhá mi také vařit česká jídla, vozit si oblíbené potraviny, být v kontaktu s rodinou a nebát se přiznat si, že mi Česko někdy chybí.

Stesk po domově podle mě není selhání. Je to jen připomínka toho, že člověk má kořeny. A že i když žije v zahraničí, část jeho srdce pořád zůstává doma.

Dá se v zahraničí dlouhodobě žít a pracovat online?

Za mě ano.

Já sama žiju v zahraničí už třináct let a v několika následujících letech to rozhodně nehodlám měnit. Právě možnost pracovat online mi umožnila vytvořit si život, ve kterém můžu být část roku na Krétě, část roku v Česku, cestovat a zároveň si budovat příjem.

Velkou roli v tom pro mě hraje digitální nomádství a online cestovní ruch.

Díky nim jsem našla způsob, jak propojit cestování, práci z počítače, vlastní zkušenosti ze zahraničí a tvorbu příjmu.

Není to ale jen o tom vzít notebook a sednout si k moři. Práce online pořád vyžaduje zodpovědnost, know-how, disciplínu, ochotu učit se a schopnost doručovat výsledky.

Ale pokud člověk opravdu chce pracovat z počítače a postupně si vytvářet příjem v online prostoru, je to podle mě jedna z největších příležitostí dnešní doby.

Je digitální nomádství jen pro mladé lidi?

Ne, rozhodně není.

Myslím si, že právě tohle je jeden z velkých omylů. Digitální nomádství si mnoho lidí pořád spojuje hlavně s mladými lidmi, batohem na zádech a pár měsíci někde v Asii.

Ve skutečnosti ale může dávat obrovský smysl i lidem ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti a klidně i později.

Právě lidé, kteří už mají životní zkušenosti, pracovní návyky, profesní znalosti, umí komunikovat, znají svoje hodnoty a vědí, co od života chtějí, mohou mít v online světě velkou výhodu.

Digitální nomádství není o věku. Je o schopnosti učit se nové věci, využít svoje zkušenosti, pracovat s technikou, přijmout zodpovědnost a nebát se vytvořit si jiný způsob života.

A pokud někdo cítí, že klasické zaměstnání nebo život na jednom místě pro něj už není to pravé, může pro něj být práce online a digitální nomádství jedna z cest, jak začít žít víc podle sebe.

Jak začít, když mě láká život v zahraničí, ale bojím se udělat velký krok?

Za mě není nutné hned všechno prodat, sbalit kufry a odstěhovat se natrvalo.

Naopak bych doporučila začít menším krokem.

Zkuste si na dva nebo tři měsíce pronajmout bydlení v zemi, která vás láká. Nejeďte jen do all inclusive resortu, kde se o vás všichni starají a všechno je připravené pro turistu.

Zkuste si na chvíli obyčejně žít.

Nakupovat. Vařit. Pracovat. Vyřizovat běžné věci. Fungovat mimo hotel. Poznat místní rytmus, pravidla, kulturu a každodennost.

Právě tam člověk často velmi rychle pozná, jestli ho láká skutečný život v zahraničí, nebo jen dovolenkové pozlátko.

A pokud zjistíte, že vás ten život opravdu volá, začněte si k němu postupně tvořit cestu. Přes práci online, finanční rezervu, delší pobyty, nové zkušenosti a malé kroky, které vás budou posouvat blíž k životu, který vám dává smysl.

Článek Domov na cestách: jak najít své místo, když žijete mezi více zeměmi se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

Můj muž byl, je a vždy bude moje velká životní priorita. Chci s ním sdílet každou minutu našeho společného života.

Právě možnost trávit více volného času se svými blízkými byl jeden z těch důvodů, proč jsem šla do online podnikání. Možná to v tuto chvíli cítíš podobně a přemýšlíš nad tím, jakým způsobem vše nastavit tak, aby tvůj byznys šlapal dál jako po drátkách a zároveň aby sis užila každý zážitek se svými blízkými, který se už nedá opakovat.

Pravidla a řád je základ úspěchu

Dobře fungující online podnikání podléhá pravidlům. Je potřeba dodržovat pravidelné aktivity, které napomáhají tomu, aby vše fungovalo, jak má. V našem případě s manželem je to práce na sociálních sítích, péče o náš tým, který už v tuto chvíli obsahuje více než 200 nadšených cestovatelů, kteří se rozhodli si cestováním vytvořit příjem (ať už větší nebo menší ta možnost tam je).

Asi každá zkušená online podnikatelka ví, že to nejlepší co pro sebe může udělat je plánovat. Plánovat svou práci dopředu a tvořit si obsah ve větším klidu a bez zbytečných stresů. Proto jsem pro svoje holky vytvořila Plánovač aktivit na sociálních sítích. Třeba pomůže i tobě.

Pondělí věnuji vymýšlení nových nápadů na články, reelsy a pravidelné newslettery. V úterý získají mé nápady konkrétnější kabátek a točím video obsah, který pak ve středu stříhám a otitulkovávám v mé oblíbené aplikaci ZDARMA jménem MOJO (najdeš na Google play a na App store ). Čtvrtek je ve znamení tvorby popisků a textového obsahu. Makám na copy. A samozřejmě se můžeš stát, že zrovna nemám kreativní slinu, proto ve chvíli, kdy mi nápad přijde si k němu píšu poznámky do mého milovaného Notion. Což je za mne ta nejlepší aplikace na třídění myšlenek. Znáš ji?

Zaráží mě jak velké množství zatím tuto aplikaci nezná a proto přemýšlím o tom, že o Notion natočím video. Chtěla bys? Hlasuj níže v anketě!

Připravený obsah následně plánuji a z plánovačů je ve většině případů také publikován.

Prostě to tak je – buď laskavá

Jasně konzistence je krásná věc. A pokud si člověk zvykne na ten řád, tak to rozhodně přináší ovoce. Háček se kterým jsem neskutečně dlouho bojovala a nabrečela se řeky slz byl, že ne vždy je prostě chuť a síla. Mám to tak. Stačí aby přišla špatná myšlenka, manžel se na něco špatně zeptal, něco se mě dotklo. A najednou jdou všechny plány – no však víš kam. Vím, že to takhle má spousta žen.

Beru to za takovost (věci, které tak jsou a netřeba je řešit). Jsem žena a podléhám emocím. Jsem žena a mám právo na to se necítit každý den na jedničku. Jsem žena a nejsem tu od toho, abych trhala rekordy výkonnosti.

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že je zapotřebí být k sobě laskavá. Přestat si vyčítat, že jsem něco nestihla nebo neudělala, tak jak jsem si naplánovala, rozvázaly se mi ruce.

Pokud se online podnikání nedělá s lehkostí a radostí, tak dle mého nemá smysl, protože pak bych možná byla šťastnější za pokladnou v Lidlu.

Proto i tobě chci doporučit, abys byla k sobě laskavá. Stejně jako je tvá nejlepší kamarádka laskavá k tobě. Upeč sama sobě dortík. Pochval se za to, co jsi zvládla. Oceň se za vše, co jsi za celý den zvládla. Má to význam a pomůže to.

Long story short

Ve chvíli, kdy jsem přijala sama sebe a svou ženskost začal s tímhle principem i můj muž. Bylo to absolutně přirozené. Když viděl, že já na sebe netlačím byl mnohem klidnější. Energie mezi námi se pročistily.

Pravidelné cestování je součástí našeho manželství od začátku. Vlastně je to i součástí naší předmanželské smlouvy.  Jenže jak na cestách skloubit podnikání a manželství?

Využili jsme faktu, že většina lidí se s námi chce scházet až v odpoledních a nebo večerních hodinách. A tak jsme si vytvořili jasný rozvrh denních činností. Dopoledne se běhá po památkách, objevuje se svět a dělají se bláznoviny. Na oběd zakotvíme někde v příjemné restauraci. Tam se většinou také připojíme na internet a začnou schůzky. Pokud je program schůzek delší, tak většinou po obědě odcházíme zpět na hotel a pokračujeme tam až do večera. Po konci pracovního dne ještě vyrážíme do wellnessu, na malou procházku večerním městem a nebo otevřeme notebook a koukáme na filmy.

Základem všeho je vytvořit pravidelný rozvrh činností. Být připravený dopředu, jaké aktivity chceme na daném místě dělat, co bychom chtěli vidět a jaký obsah tam budeme točit nebo fotit pro naše komunity.

Až s pravidelných systémem se nám rozvázaly ruce. Naše byznysy fungují a zároveň se neochuzujeme o společné zážitky a čas strávený na cestách. Přesně tak, jak jsme si oba vysnili, když jsme začínali s online cestovním ruchem.

Cestujeme po celém světě a zároveň si vyděláváme tím, co nám dělá největší radost. Za mne je to značka ideál. Přejeme to každému páru, který se rozhodne pro takovýto život. Inspirovat se pro svou cestu můžeš také v našich průvodcích – tady je manželův (pro muže) a tady ten více zaměřený na ženskou cykličnost.

Více na toto téma si můžeš přečíst také v článku [Živák] Jak se můžu živit cestováním, když necestuji? + uvnitř tři tipy, jak to rozjet

Jak se živit cestováním?

Na toto téma jsme také nedávno povídali v prázdninovém vydání pořadu Ivanky Vítkové na jejím LinkeIn kanále. Ivanka si zve do veřejného prostoru zajímavé osobnosti a inspirující speakery. Nevím, jestli zrovna my dva s Mišákem do této kategorie spadáme, ale bylo nám mimořádným potěšením sdílet svou cestu. Třeba tě přenesená energie z Kréty přivede k nové inspiraci, jak skloubit manželství a podnikání. Moc držím palce a pokud ucítíš, že to se mnou chceš sdílet, jsem k dispozici. Třeba na whatsappku

Článek Jak skloubit manželství s online podnikáním se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

V dnešní moderní době je z mého úhlu pohledu velmi složité zůstat sám sebou. Každý z nás má svou hlubokou vnitřní potřebu být milován. Být milován okolím a lidmi, kteří jsou součástí našeho života. O to těžší je přiznat si, že ty podmínky nesplňujeme. Což je něco, čemu jsem osobně čelila po několik let. Jenže všechno je o úhlu pohledu a tak věřím a doufám, že si tento článek najde někoho, komu upraví pohled na věc. I pokud by to byl jen jeden člověk je úkol splněn.

Po většinu svého dospívání jsem čelila šikaně (nejsem jediná, je náš mnoho). Čelila jsem šikaně, která byla společensky ignorována autoritami, protože mě to zocelovalo do života. Tehdy jsem to ještě moc nechápala, jak mě může zocelit fakt, že jsem napadána za to, že jsem chytřejší nebo vynalézavější než zbytek mé třídy? Dnes už vidím světlo na konci tohoto tunelu.

Musela jsem projít procesem “probuzení” a vnitřní sebeakceptace, abych si přišla na to, že všechno se děje z určitého důvodu a že i tyto události mají své místo v mém životě.

Získala jsem tak zkušenost s tím, jak se cítí člověk, který je odmítán, zesměšňován, ponižován a fyzicky atakován svým okolím pro určitou odlišnost a neuniformovanost. Pomohlo mi to uvědomit si vlastí výjimečnost. A i přesto, že ta potřeba skrývat své pravé já u mě dlouhou dobu zůstávala, postupem času jsem začala odkrývat víc a víc ze sebe. Šokujícím zjištěním číslo jedna pro mne bylo, že je to všem ÚPLNĚ JEDNO! Protože reálně každý máme dost hodně problémů sám se sebou.

V žebříčku mých niterných životních hodnot se uvelebila upřímnost a laskavost sama k sobě. To jsou ty hlavní atributy toho, proč jsem se rozhodla vykašlat se na paralizující strach hodnocení okolí. S přibývajícím věkem si totiž člověk uvědomí, že “cizí” lidé nám životem pouze prochází. Rodina a přátelé zůstávají a ti jsou po většinou absolutně v míru s tím, kdo jsme. Proto mi nedává žádný smysl měnit sama sebe kvůli někomu, kdo se zastaví na měsíc nebo dva.

S pravověrností sama k sobě jde ruku v ruce také pracovní maska. Jako delegátka jsem se deset let přetvařovala a tvrdila, že je v pořádku spousta věcí, které jsem ale vnitřně velmi odmítala.‍ A buďme konkrétní.

Jako delegátka jsem měla silnou potřebu zavděčit se absolutně cizím lidem, kteří projížděli Krétou a za týden byli fuč. Dokonce se mi podařilo s několika málo z nich vytvořit tak důvěrný vztah, že jsme se potkávali i po sezóně v jejich přirozeném domácím prostředí. S delegaturou jsem skočila, protože už jsem nebyla schopná unést ten tlak na plnění potřeb, které mi přišly kulantně řečeno extravagantní.

Tyto potřeby měly přímou návaznost na autenticitu v cestovním ruchu. Alespoň myslím.

Proč jedete na letní dovolenou na Krétu?

Protože je to Řecko

Protože je to nejnavštěvovanější ostrov, na kterém sluníčko vládne svou hřejivou rukou celé léto a ohřívá moře na velmi příjemnou teplotu vychladlého kafe

Protože je tu kopec historických budov, archeologických vykopávek a nejrůznějších svatostánků víry (v Řecku je víra stále doma a i když my Češi jsme občas jako chodící reklama na ateismus, Řekové to mají přesně opačně)

Protože řecká kuchyně plná zeleniny, mořských plodů, jehněčího a olivového oleje je jako balzám nejen pro chuťové pohárky, ale také pro duši

Protože řecká nátura si nás získá svou srdečností, pohostinností, přátelskostí a věčně nalepeným úsměvem na tváři

Protože Řekové se do ničeho nenechají nutit, čas tu plyne pomaleji a ve větším klidu – je to prostě 100% relax

To jsou za mne alespoň ty základní aspekty řecké autenticity. Nebudu je teď doplňovat všemi reklamacemi a stížnostmi, které jsem v souvislosti s nimi slyšela a musela řešit. Od hlučných ‍ krétských dětí, přes příliš teplou vodu v bazénu, absenci stínu až po velké vlny uvnitř moře nebo příliš pomalou donášku jídla v taverně. Všechny mi vždy přišly malicherné a zbytečné. ‍ Nicméně s poker face profesionála jsem je všechny “napravovala” k spokojenosti klienta.

K zamyšlení zůstává, jak být autentický ?

Právě těmi nejdůležitějšími měřítky autenticity je pro mne laskavost, pravdivost a srdečnost, které se ale vytrácí v potřebě místních kréťanů přizpůsobit se turistům, tak aby to pro ně bylo co nejpříjemnější a co nejvíce se cítili jako doma. Ale proč?

Řecko už má zákon podle kterého musí ve stravovacích zařízeních hrát v průběhu dne alespoň 50% řecké hudby.

Premiér Mitsotakis žádá obyvatele Santorini, aby nechodili přes sezónu příliš často ven, protože na ostrově se nedá hýbat. Osobně můžu říci, že i přesto, že žiju na Krétě, tak moje čtvrteční cesta do Rethymna byla očistec. Pohyb po městě, v těch úzkých krétských uličkách, hotová mission imposible. Otázka regulovanosti cestovního ruchu začíná vystrkovat růžky a já si dokážu představit svět, kde se bude regulovat kolik turistů vstoupí do města a kdo bude čekat před branami.

Otázkou tedy zůstává, jestli vůbec chceme nějakou autenticitu? Jestli chceme zažít na dovolené autentické Řecko, Chorvatsko, Španělsko či Itálii. Jestli jsme vůbec připraveni konzumovat cizí země takové jaké jsou? Se všemi jejich odlišnostmi. Pokud totiž odmítneme jejich autenticitu odmítáme tím i to, kým jsou. A to už mi zavání tak trošku cestováním ve stylu Potěmkinových vesniček.

Jak to máte vy?

Jste autentičtí?

Jste pravdiví sami k sobě?

Jak vnímáte autenticitu v cestovním ruchu?

Článek Jak zůstat autentický + vnímání autenticity v kontextu cestovního ruchu se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

I tuhle otázku občas slýchávám a musím přiznat, že mě to nesmírně mrzí, když vidím, že jedná o človíčka, který vnímá skutečně silnou překážku ve svém životě a přitom tato práce by jej tak bavila.

Jenže v tomto případě je ještě brod příliš daleko na to, abychom stahovali kalhoty.

Jak velmi často ráda zmiňuji online podnikání je z 90% o mindsetu. Proto jsem přesvědčená, že ať bude tvá překážka jakákoliv je potřeba jenom zkusit na ni kouknout z jiného úhlu.

Nejčastěji zmiňovanými překážkami bývá:

mám děti, které chodí do školy a nemůžu si dovolit odjet

neumí žádný cizí jazyk a jazyková bariéra je moje red flag

na cestování jsem už stará/ý

Každý z těchto vyjmenovaných bodů se dá řešit. V dnešní době existuje mnoho tvůrců, kteří cestují i přesto, že mají ratolesti školou povinné.

Jazyková bariéra v době všech chytrých aplikací na překlad už prakticky neexistuje.

No a stár jsme každý tak jak se cítíme.

Pokud tedy naše touha a přesvědčení převáží všechny sabotéry, které náš mozek vykonstruuje, tak potom pro nás nic není nedosažitelného.

Zde najdeš 3 TIPY na to, čím můžeš začít i ve chvíli, kdy tvoje zkušenosti jsou ještě nulové, ale tvoje touha by hory přenášela. ten poslední tip je za mne nejpřínosnější a osobně s ním mám ty nejlepší zkušenosti!

1⃣ Správce sociálních sítí

Top vyhledávaná osoba dnešní doby – správce sociálních sítí. A co teprve správcovství sítí cestovních kanceláří, agentur nebo nejrůznějších zážitkových firem. Protože kdo v dnešní době není na sociálních sítích, jako by nežil. Není tedy nic jednoduššího než skočit do správcovství rovnýma nohama.

Samozřejmě, že to vyžaduje určité know how, ale věřím, že kde je vůle, tak tam se dá dosáhnout čehokoliv.

Co se týče zpracování tématu správcovství sociálních sítí doporučuji kouknout na Petru Silbermann ‍, která vedla několik ročníků Akademie pro SMS. Na jejím profilu najdeš mnoho funkčních tipů a inspirace. Navíc sama se správcovstvím živí, takže jsou to informace přímo z praxe.

2⃣ Freelancer v cestovatelské sféře

Psaní článků, prodej fotek, úprava videí. To všechno a mnohem více jsou činnosti, pro které se hledají kreativní tvůrci. A v tomto případě je opravdu jedno odkud a v jakém čase tuto práci vykonáváš. Je potřeba splnit domluvená očekávání s objednatelem. Za mne poměrně svobodná činnost.

Pokud máš nějaké třeba předchozí zkušenosti stran cestování můžeš začít tvořit také průvodce, online kurzy a jiný digitální materiál. Čímž už se dostáváme do odvětví digitálních produktů, což je prakticky cokoliv co vytvoříš a je to v digitální podobě. Skvělý byznys, který mě může udělat velmi svobodnou a velmi bohatou, pokud je tvůj záměr čistý a od srdce.

3⃣ Affiliate marketing

Rukou mi už prošlo přes +200 zájemců o tvorbu obsahu pro affiliate marketing. Ve své podstatě se jedná o obsah, kterým tvoříte reklamu určitému produktu. Je to tedy vše o vaší šikovnosti, vynalézavosti a kreativitě se rozhodně meze nekladou.

Výhodou je, že nepotřebuješ žádné předchozí zkušenosti, při troše odhodlání se vše dá naučit.

No a jak vypadá affiliate v cestovním ruchu? Překvapení se nekoná, hlavním záměrem je vytvořit přesvědčivou a autentickou reklamu na cestování, nomádství, dovolenou. Je potřeba rozproudit emoce. Udělat trošku show. Zahrát třeba i na tu nejcitlivější nostalgickou strunu uvnitř nás. Ale teď už prozrazuji až příliš. Pokud se chceš na toto téma dozvět více a je i tvým snem vytvořit si podnikání v tomto odvětní, tak můžeme dát společné KAFE.

Ráda budu s tebou sdílet mou cestu, zkušenosti a předám ti maximum know how, se kterým můžeš naložit, jak sama budeš chtít. V případě, že jsi introvertka a děsí tě představa kávy s cizí osobou ZDE máš mého průvodce možnostmi výdělku v cestovním ruchu.

Když to nezkusíš tak to nezjistíš

Stále přemítáš nad tím, jestli to má pro tebe smysl? Dovol mi jednu malou poznámku.

Náš mozek je mimořádně lenivý sabotér, který ve chvíli, kdy cítí nebezpečí nově příchozí neznámé aktivity začne být na poplach. Společně s egem nás přesvědčí, že to nemá smysl. Začne nám generovat bambilion důvodů, proč bychom to měli vzdát.

Jestli se můžeme v tomto rozhodování na něco spolehnout je to naše srdce a intuice.

Zavři si oči. Představ si sebe, jak pracuješ z domova. Jak sedáš ráno k počítači, kolem tebe se line vůně čerstvě uvařené kávy a ty začínáš v Canvě upravovat první fotky, do Notion si píšeš nápady na články a v Cap cutu upravuješ reelsy. Vedle tebe na koberci si hrají děti. A ty už teď víš, že odpoledne je budeš moct vzít na hřiště a u toho si dáte ledovou tříšť.

Baví tě taková představa? Pokud cítíš jenom minimální záchvěv vášně, entuziasmu, nadšení. Neváhej a jdi do toho. Dřív než se ozve mozek a logicky bezpečná úvaha, která zhatí tvůj plán na splnění snu.

PS: Kdybys ke svému odhodlání potřebovala kámošky, které čelí podobným výzvám jako ty napiš do komentáře FACEBOOK a já ti pošlu odkaz na facebookovou skupinku plnou holek, které podnikají a také si plní svůj sen. Abys na to nebyla sama.

Článek [Živák] Jak se můžu živit cestováním✈️, když necestuji? + uvnitř tři tipy, jak to rozjet se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

Touha začít s podnikáním z domova, živit se díky telefonu, vydělávat po síti. Získat finanční i životní svobodu a nezávislost. Mít volnost, která nám dovolí užívat si života a jeho kouzel, tak jak chceme my.

Tou jsou přání a potřeby většiny z těch, kteří v dnešní době začínají s online podnikáním. I pro me to byla meta, které jsem chtěla dosáhnout. Když jsem před jedenácti lety začínala, nedokázala jsem si představit, že bych zůstávala v ČR a toužila jsem po tom odstěhovat se do zahraničí a začít pracovat z domova.

Důležité je ale říci, že tato práce má své plusy, stejně jako své mínusy. Není to jednoduché a není to něco, co uděláte lusknutí prstu. Je zapotřebí vytrvalosti, touhy učit se a přesvědčení, že je to ta správná cesta.

Pojďme se nyní podívat na ty základní kroky, které je zapotřebí udělat před tím než své snové online podnikání začnete.

Krok 1. Máš nápad na online podnikání, který nemá nikdo jiný?

Najít něco, co ještě nikdo jiný nikdy nedělal. Přijít na něco natolik inovativního, že to budou chtít všichni. To je pravděpodobně cíl nejednoho online podnikatele.

Realitou, ale zůstává, že v devadesáti procentech, většina odpovědí na tuto otázku končí povzdychem “Já nevím.” Touha rozjet online podnikání je super, ale je k tomu potřeba vědět, co chcete dělat. Stačí aby to byla dovednost, kterou vaše publikum nemá a chce se ji naučit.

Znám holky, které o sobě tvrdily, že nic speciálního neumí. A nakonec? Rozjely online kurz Příprava kváskového chleba nebo třeba Háčkování malých zvířátek. Nejvíc holek mne ale oslovuje s touhou podnikat v cestovním ruchu. I tady je potřeba se vyškálovat. Vyspecifikovat si, co vlastně chceš dělat? Kde bude tvé téma?

Chceš se věnovat cestování rodin s dětmi?‍‍‍ Je tvé téma luxusní cestování nebo naopak holduješ lowcostu? Najdi něco v čem jsi specifická. Pro co máš vášeň. Co tě baví.

Pokud si chceš ověřit, jestli tvé vybrané téma někoho opravdu zajímá doporučuji použít aplikace jako Google Trend nebo Answer the Public. A zjistit, kolik lidí dané informace vyhledává.

TIP: Použij starou japonskou metodu IKIGAI, perfektní způsob, jak rozčísnout co dělat a okamžitě se i utvrdit v tom, že je to pro tebe to pravé ořechové. Metoda IKIGAI funguje na principu zodpovězení čtyř základních otázek.

1. 1. Co miluješ, co tě baví?

1. 1. V čem seš dobrý/á?

1. 1. Co svět potřebuje?

1. 1. Za co ti zaplatí, aby ses uživil/a?

Krok 2. Kdepak je moje cílovka?

Když už máš jasno v tom, co chceš dělat přichází otázka pro koho to chceš dělat?? Tedy definice cílovky. Jedno z těch úplně nejdůležitějších rozhodnutí. Svou cílovku potřebuješ opravdu detailně poznat. Pokud možno ji znát jako své boty.

Klasicky odpověď a mou otázku: “Kdo je tvá cílovka?” zní “Všichni.” Skutečně? Dokáže tvůj produkt zaujmout 15 letého puberťáka stejně jako 70 letou ženu?

Skutečně stojí za to si vyspecifikovat svou cílovku nejen stran věkového zaškálování, ale také jejich koníčků, bolestivého bodu (strachů a obav), toho co tvá cílovka řeší, čeho se bojí, na čem potřebuje zapracovat.

Tak dobře jak bude vyspecifikovaná tvoje cílovka, tak dobře se ti budou tvořit tvé příspěvky a tak dobře se ti ve finále bude prodávat.

Pokládej si otázky jako jaké jsou potřeby tvé cílovky, jaké mají zájmy, jaké jsou jejich cíle, touhy, sny. Pokud jsi totální začátečník může ti pomoci třeba krátký dotazník mezi tvé první klienty, kteří již nakoupili. Ale zkusit to můžeš i mezi tvými přáteli, kteří jsou s tebou v dlouhodobém kontaktu.

TIP: Pamatuj, lidé nakupují od těch, které “znají” se kterými souzní a kterým důvěřují. Dle výzkumu společnosti Mediakix z roku 2019 až 49% spotřebitelů nakoupilo na základě emocí a propojení s influencerem na sociálních sítích. Samozřejmě toto číslo neustále roste a emoční nakupování se stává stále silnějším nástrojem. Emocionální spojení a důvěra jsou těmi základními aspekty k rozhodnutí.

Krok 3. Vytvoření podnikatelského plánu

Tento krok zní možná děsivě. Ale neboj. Dá se to udělat i na ubrousku z Mekáče. Pořád ale záleží na tom, kolik effortu budeš chtít vložit do svého podnikání a jak moc budeš chtít být připravená. Věřím, že typy lidí, kteří rádi skáčou do věcí po hlavě to zvládnout i s tím ubrouskem. My ostatní si pojďme vzít tužku a papír.

Při tvorbě byznysového plánu se zamysli nad těmito body:

• • popis podnikání – ještě jednou si ujasni co a pro koho děláš (poslání) a hlavně si uvědom, jestli je tady potenciál dělat to dlouhodobě

• • analýza trhu

• • marketingová strategie

• • možný vstupní kapitál

• • tvé finanční plány a cíle (vždycky je fajn mít jasný plán, ten si rozkouskovat na co nejmenší kousky, držet se jej a jít si za tím )

Krok 4. Výběr obchodního modelu a struktury

Ve čtvrtém kroku se pojď zamyslet nad tím, jakým způsobem budeš vydělávat ty velké peníze, které na tebe dozajista čekají. Nyní je potřeba si ujasnit prostřednictvím čeho budeš vydělávat.

Chystáš se na prodej fyzických produktů, prodáváš nějakou konkrétní službu, pouštíš se do affiliate marketingu a nebo budeš novou hvězdou reklamy.

V tomto kroku bych ráda doporučila zamyslet se nad možností diverzifikace. Osobně se věnuji jak reklamě, tak ale také affiliate makrketingu a také prodeji digitálních produktů. S mým niche (tématem) to krásně souzní a moje cílovka je s tím také v pohodě.

V tomto kroku si také můžeš ujasnit právní formu tvého podnikání. I přesto, že osobně většinou doporučuji zakládání živnosti‍ a podobné věci až ve chvíli, kdy vím, že všechno opravdu funguje a že to dává smysl.

Už jsem se setkala s několika holkama, které se tak nadchly pro online podnikání, že daly výpověď v zaměstnání, založily si živnost a až pak přišly na to, že vlastně nejsou schopné svůj produkt prodat a tak se nechaly svázat tlakem přicházejících účtů k zaplacení.

Prosím, nikdy nezačínej online podnikání pokud nemáš jistotu, alespoň základního zaplacení těch nejdůležitějších účtů. Online podnikání se má dělat v hravosti a radosti a ne v děsu z toho, že mi příští týden odpojí elektřinu a přijde exekutor k vystěhování z bytu.

!!! Není ostuda dělat online podnikání jako přívýdělek. Není ostuda chodit do zaměstnání a u toho podnikat. Může být ale nepříjemné uvelebit večer sebe i děti pod mostem v krabici. Prosím zůstaňme soudní.

Krok 5. Tvorba značky a online identity

Věděla jsi o tom, že Češi mnohem více nakupují skrz sociální sítě než ostatní Evropané? Alespoň dle časopisu ČSÚ Statistika a my tomu tak je. Logicky má tedy určitou důležitost to, jak bude tvé značka vypadat. Zda se ti podaří vytvořit lovebrand. Neboli “milovanou značku”.

Samozřejmě většina markeťáků kouká na čísla. A na základě toho následně tvoří. Marketing ale může být také poměrně dost hodně teoretický. Což mi ne vždy šlo pod nos, protože ve svém podnikání jsem se vždy především snažila být autentická a reálně pomoci svému klientovi. To jak bude vizuálně vypadat můj brand, šlo za mne trochu na vedlejší kolej.

K tvorbě brandu (značky) můžeš použít základních dvanáct archetypů. Tyto archetypy jsou vnímány jako identity okolního světa a vnímání klienta naší značky. Pochopením archetypálního rozdělení, společných rysů a všech parametrů má u spotřebitelé dojít k podvědomé reakci na základě které bude jednat.

Jak už jsme si řekli výše. Prodej na sociální sítích a síti jako takové je velmi o emocích. (V mém oboru cestovního ruchu je to alfa a omega) Proto ve chvíli, kdy se dokážeme s naším klientem spojit na hlubší úrovni a vytvořit tak důvěrný vztah, tak máme vyhráno.

Například pro mne je Coca cola absolutním lovebrandem. Moje Vánoce začínají ve chvíli, kdy poprvé v televizi vidím reklamu přijíždějícího kamionu se smějícím se Santou Clausem. I přesto, že obsah cukru a některých látek v tomto nápoji mě fakt rychlým tempem přibližuje k smrti.

Coca cola je moje srdcovka a za nic na světě bych ji nevyměnila. Když mi v restauraci řeknou, že Coca colu nemají, ale za to mi můžou nabídnout Pepsi, tak pokrčím nos a manžel mě zastavuje od přednášky, proč Pepsi není jako Coca cola.

Tohle je přesně stav, který se snažíme v zákazníkovi vytvořit.

V rámci tohoto kroku si také můžeš ujasnit kanály, které budeš využívat ke své práci. Kde všude chceš být a co vše budeš kombinovat. Například mne najdeš na Instagramu, Flixy (což je ten nejlepší prodejní kanál vůbec), na mém Travel byznys blogu a také v Podcastu – Holka kluka od moře.

Krok 6. Marketingová strategie

Tato kapitola by si zasloužila celý samostatný článek a věřím, že později se tomu také tak stane. Třeba pozvu i nějakého markeťáka, který by k tomu řekl trochu více, protože sama sebe osobně za markeťáka nepovažuju. (Chtěli byste živáček?) Každopádně něco málo už jsem se naučit zvládla.

V tomto kroku je potřeba, aby ses rozhodla jak oslovíš své cílové publiku. Zapřemýšlej na SEO, obsahovým marketingem (což je snad ta nejlevnější cesta, jak můžeš začít prodávat), placenou reklamou (to je takový urychlovač třeba v tvorbě komunity a dá se skvělé využít ve chvíli, kdy máš nějakou kampaň), sociální sítě, e-mail marketing.

Co se týče marketingu jsem zastáncem toho, aby na začátku bylo všechno co nejjednoduší. Pokud člověk nemá žádné předchozí zkušenosti a skáče do světa online podnikání po nohách a ještě neví, co jej čeká, tak bych na to šla pomalu.

V případě, že nedisponuješ velkým budgetem (protože 100 Kč na den do placené reklamy moc nedává smysl, většina markeťáků si pak stěžuje, že stejnak taková reklama nevytvoří dostatek relevantní údajů) tak je možné začít s obsahovým marketingem. Přidávat pravidelně obsah. Komunikovat s komunitou a dá se velmi rychle vyrůst. Sama jsem si to ozkoušela. A znám i spoustu jiných tvůrců, kteří na začátku brutálně zamakali a i bez placené reklamy vystřelili jako střely k nebi.

Krok 7. Mindset

Správný mindset považuji za 90% úspěchu při online podnikání. Je velmi důležité být přesvědčený, že můj produkt je skvělý. Být samospotřebitelem svého produktu. Pokud budeš do obchodních jednání vstupovat se strachem, což když klient zjistí, že můj produkt má mouchy. Což když přijde na to, že něco. Tyto myšlenky jsou dopředu jasnou stopkou.

Ve chvíli, kdy jsme ale o svém produktu či službě přesvědčeni. Kdy cítíme, že je to dobré, pak z nás toto přesvědčení cítí i naši zákazníci.

S tím samozřejmě také souvisí, že ve chvíli, kdy náš produkt nebo službu milujeme jsme schopni trávit s ním neskutečného času a to je přesně to, co je potřeba.

Na začátku každého online podnikání je potřeba důrazně zamakat. S důsledností a vytrvalostí tvořit byznys, který nás následně bude živit. A pokud je náš záměr čistý, časem se tak opravdu stane. To je nezpochybnitelné. Pokud jsme vytrvalí, pracovití a věříme v náš produkt nic nás nemůže zastavit od úspěchu.

„Nikdy nevíte, co se zítra stane, když to dnes ještě nevzdáte. Buďte zvědaví. Čím hlubší je dno, kterým se brodíte, tím více se pak naučíte děkovat za jakékoli světlo a jít za ním… “ J.K.Rowling

‍ Vzdát se znamená neuspět

V tomto článku jsem se snažila s vámi sdílet co nejvíce tipů k tomu, jak začít profitabilní online podnikání.

Jsou to vše moje vlastní osobní postřehy, názory a postupy, které sama využívám a které také učím ty, kteří mě kontaktují za účelem tvorby jejich vlastního splněného snu.

Sama sebe nepovažuji za žádného guru, který by měl patent na kompletní vědění celého života.‍ Považuji se za člověka, který má hlubokou vnitřní potřebu ukázat těm, kteří zatím postávají před branami online podnikání, že po vstupu na ně čeká svět plný nových výzev.

Jak říká Majk Spirit: “Na co je tvor, který netvoří?” Proto tvořme a plňme si sny, které touží vyjít na světlo světa.

Kliknutí na obrázek „Jak odstartovat svoje online podnikání“ se dostaneš na živé vysílání, které proběhlo na mém Instagramu.

Pokud toužíš po tom založit si své podnikání v online cestovním ruchu, tak jsem pro tebe sepsala návod, který najdeš TADY. A já se budu těšit, že se jednou sejdeme na společné konzultaci, kterou si můžeš objednat TADY.

Přeji mnoho štěstí a nezapomínej že #theworldisyours.

Článek [návod] Jak jednoduše začít s online podnikáním? se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.

upřímně jsem si myslela, že už není možné, aby někdo ještě věřil tomu, že cestování je drahé …

vždyť velkým trendem letošní sezóny jsou last last minute zájezdy … lidi dokupují garance cestovních kanceláří přímo na letištích a fičí na dovču ..

cestovat se dnes dá velmi cenově dostupně .. sama ukazuji lidem způsoby, jak si cestování ještě zefektivnit a jak jej třeba udělat rentabilní .. nčili, aby si cestování samo na sebe vydělalo .. postupem času se tento skill dá dotáhnout až k tomu, aby cestování vydělalo také na nájem, jídlo a běžné životní výdaje .. jinak řečeno, aby cestování živilo ..

i tímto prozřením si prošel pán, který nám v neděli tvrdil, že lidi nemají peníze a tudíž necestují .. tento názor se za mne vždy zakládá na tom, v jaké společenské bublině se aktuálně nacházíte .. podle českého statistického úřadu v roce 2022 si průměrná česká rodina vložila do cestování 22 tis. Kč na jednoho člena rodiny ..

ze zvědavosti tuhle otázku klasicky pokládám při schůzkách a ptám se lidí kolik tak ročně vloží do cestování  (přece jen statistiky mohou být lehce vzdáleny od reality) .. nejčastěji slýchávám částku 100 000 Kč, kterou lidé vkládají za celý rok do všeho cestování .. ať už to jsou dovolené, prodloužené víkendy, wellnessy, lyžovačky v zimě nebo třeba poznávačky ..

v tuto chvíli se nechci bavit o tom, že tato částka (100 000 Kč) může být částkou, kterou v rámci cestování vás dokážu naučit ztrojnásobit a vytvořit tak třeba pasivní příjem, jde mi o to, že to může být částka, kterou vložíte do cestování na tři roky dopředu ..

předplatit si cestování stejně jako si přeplácíte kartičku na autobus .. u nás v Ostravě se tato kartička jmenuje ODISKA .. jednou do roka si na ni nahrajete peníze a vesele jezdíte autobusem, kam potřebujete .. podobný princip funguje i v cestování a má nespočet výhod ..

předplatit si dovolenkování na tři roky dopředu je velmi oblíbený způsob cestování .. člověk se nechce připravit o to vyrazit někam na relaxem, zábavou a ještě u toho ušetřit, tak proč by to neudělal ..

přesně touhle logikou přemýšlelo také 39 cestovatelů, se kterými jsme se s manželem sešli na kafíčku v posledních 60 dnech .. předplatili si své cestování ..

suma sumárum .. nám se tím s manželem podařilo splnit cestovatelskou challenge uvnitř našeho cestovatelského klubu a tím jsme se kvalifikovali na týdenní dovolenou v Abu Dhabi, kam vyrážíme už na konci srpna ..

vytvořili jsme totiž obrat 43 000 € !!!

mýtus a přesvědčení, že cestování je drahé nebo že lidé do cestování neinvestují byl rozmetán .. není to tak ‍.. investuje se přesně do toho, co člověk považuje za prioritu .. a to pro českou klientelu ještě dovolená stále je ..

Článek [Cestovatelské mýty] Cestování je drahé. Lidi nemají peníze, aby cestovali se nejdříve objevil na Cestování na fulltime.